Fear Of The Dark [BVB-FF-CZ]

7.

   Někdo mnou mírně zatřásl. Dřív než jsem otevřela oči se mi ruka vymrštila k ruce dotyčného, pevně ji stiskla v oblasti zápěstí a rozhodně neměla v plánu ji jen tak pustit. Mozek se mi holt vzpamatovává déle. Stál nade mnou totiž Jake a tvářil se vyděšeně. Oddechla jsem si a ještě na chvíli sklopila víčka.

   "Promiň," zamumlala jsem a pustila jeho ruku, "je to reflex."

   "To je v pohodě," uchechtl se. "Jenom si mě mohla varovat," usadil se na kraj postele, na které jsem ležela.

   "Kdybych protivníka varovala před útokem, neměla bych šanci," pokrčila jsem rameny.

   "To je strašný. S náma jsi v pohodě, v bezpečí, víš?" zavrtěl s úsměvem hlavou. V bezpečí...

   "Andy!" vylétla jsem do sedu. Aniž by Jaké stačil cokoliv říct, spustila jsem nohy přes okraj postele a rázně vstala. "Kde je?" vyrazila jsem že sebe téměř bez dechu. Jake mne chytl za zápěstí a stáhl zpátky na měkkou matraci.

   "Sedí před tourbusem a popíjí kafíčko," pronesl sarkasticky. Nedůvěřivě jsem na něj pohlédla. "Je živější než by měl bejt," ujistil mne.

   "Měla jsem dávat bacha a místo toho jsem ho nechala celou noc bez ochrany. Tohle už se nesmí stát, prostě nesmí!" zakryla jsem si obličej dlaněmi, černé tričko se mi svezlo po rameni.

   "Neblbni," řekl jemně Jake. Pomalu mi stáhnul ruce a podíval se mi do očí. "Dali jsme na něj pozor." Zatahal za lem bavlněné látky a srovnal ji zpět do původní pozice. Až teď jsem si prohlédla v čem vlastně jsem.

   Měla jsem na sobě černé triko, pánské velikosti. Vepředu byl vyvedený nápis Black Veil Brides. Krásně vonělo. Sklopila jsem hlavu. "Co se večer stalo?" šeptla jsem.

   "Vyříkala ses z toho všeho, co víš jenom ty sama. Dalo by se říct, že jste se pohádali s Andrewem," použil jméno v základním tvaru. V hlase byl náznak hořkosti. "Lehce ses zhroutila. Tak jsme tě odnesli sem, Andy pak nedal jinak než že tě sám uloží. Spala jsi jako mrtvá, chodil jsem tě kontrolovat, jestli ještě dejcháš," usmál se.

   "Jak tu... hádku," polkla jsem, " bere Andy?"

   "Občas mám dojem, že se mi zdáš," zakroutil nevěřícně hlavou. "Tobě vážně záleží víc na něm, než na vlastním zdraví nebo životu, co?" Neodvažovala jsem se ani hnout. Jake na mne chvíli koukal a potom pokračoval.

   "Byl z toho hotovej. Hlavně z toho co zjistil. Čím sis prošla. Řekl bych, že poprvé pochopil, že to vaše rasa nemá jednoduchý."

   "Ah," kníkla jsem. "Neměla jsem o tom mluvit. Vůbec. Nemáte to vědět. Prostě to tak je." Jake si povzdechl.

   "Vám nařídili mlčení?" Přikývla jsem.

   "Nikomu nic neříkejte, jinak..." zadrhla jsem se. Už zase víc mluvím, aniž bych přemýšlela.

   "Jinak co?" Už se z toho nedalo vyvléknout.

   "By mě mohli zlikvidovat," zvedla jsem sklopenou bradu a s neutrálním výrazem vyhledala Jake-ovy oči. Zračilo se v nich zděšení.

   "Přece nemůžou jen tak někoho zabít!" rozhořčil se.

   "Oni ano. Tak to prostě netěšte před nikým, už nikdy."

   "Dobře. Tak se obleč, štěňátko," postavil se. "Sbalíme to a jedem zase o dům dál," vyšel ven z tourbusu. Tiše jsem si povzdechla. Nemají to jednoduché. Vyhrabala jsem v mé tašce bílý svetr a černé legíny a převlékla se. Když jsem skládala triko, ve kterém jsem spala, všimla jsem si nápisu na zádech. Andy Biersack. Přejela jsem bílé písmo bříškem ukazováčku. V tu chvíli někdo vešel dovnitř.