Fear Of The Dark [BVB-FF-CZ]

23.

~* Pohled Andyho *~

   "Spokojenej?" věnoval jsem Ashovi otrávený úšklebek. Samozřejmě, měl pravdu. A protože tady v horách nebyl signál, museli jsme se vrátit domů co nejdříve, aby kluci neplašili, že nás někdo unesl. Jak znám Jake-a, byl by schopen vyhlásit celostátní pátrání.

   Ale nechtělo se mi odsud, to musím uznat. Ne teď, když jsem věděl, že je tady. Všemožně jsem se zdržoval. Čas na poslední taktiku byl tady.

   Otevřel jsem dvířka auta, opřel se o ně a v nestřeženém okamžiku si zapálil cigaretu.

   "Andrew, zahoď to žváro," sledoval Ashley nenávistně líně stoupající kouř, který se pozvolna táhl k blankytným nebesům. Zavrtěl jsem hlavou a vydechl šedý obláček. Tak moc jsem si přál, aby se tady objevila!

   Mé úvahy přerušilo tlumené žuchnutí. Zjistil jsem, že moje přání se splnilo dříve, než jsem čekal. Stala před námi. Ohrnula vrchní pysky a vycenila špičáky. Nezmohl jsem se na nic.

   "Andy..," napomínal mne Ash. Pomalu, velice opatrně si sedal na své místo řidiče. Upustil jsem nedopalek a zašlápl ho. Z hrdla se jí vydralo výhrůžné zavrčení.

   "Sedni si. To není ona," šeptal Ash, jenže tentokrát se mýlil. Dlouhá srst zahalovala obojek se štítkem, na kterém bylo vyryto moje jméno. V černých očích se zračila lítost, a také neústupnost. Nechce nás vyhnat.

   Cukla celým tělem vpřed za hlasitého vyštěknutí. To už Ashovi došla trpělivost, stáhl mne do útrob auta a dupl na plyn.

   Rychle jsem zavřel dveře a ohlédl se zadním sklem. Koukala stále naším směrem, když se na obzoru objevili ti lidé. Potom jsme zahnuli za zatáčku. Zklamaně jsem se otočil dopředu, abych vzápětí mohl nadskočit hrůzou. Ozval se výstřel a žalostné kníknutí, které příliš ostře prořízlo klidnou idilku.

   "Zastav!" vřísknul jsem na Ashleyho. Když odmítavě odpověděl, začal jsem mu lomcovat rukou, jež spočívala na řadící páce.

   "Andy! Chceš nás zabít?!" zamračil se, když se mi málem povedlo škubnout jím natolik, aby auto udělalo myšku do vedlejšího jízdního pruhu. Proti nám jelo auto, řidič tak ihned stlačil klakson.

   "Promiň," zamumlal jsem naštvaně, "ale postřelili ji."

   "Měla asi hodně dobrý důvod, když nás odtamtud vyprovodila ještě včas," podotkl jako vždy rozumně můj nejlepší kamarád. Já ale c tuhle chvíli nechtěl nic slyšet.

~* Pohled Jane *~

   Sledovala jsem jejich auto do zatáčky, proto mne trefili. Bože, vlastní blbostí mi kulka proťala tlapu skrz na skrz. Doufala jsem jen, že se kluci nevrátí, když jsem nedokázala zadržet bolestný sten.

   Otočila jsem se na patě a pelášila pryč zasněženou krajinou. S nimi v zádech. Jak je možné, že mne tu našli?

   Další kulka, ta mi ale prosvištěla jen kolem ucha. Není to vůbec dobré. Ještě že za běhu nemůžou pořádně střílet.

   "Vemte si ji!" Zachvátila mne panická hrůza. Znovu štvaná svou vlastní rasou, jež lační po mé krvi, jako za starých časů na akademii.

   "Jaké to je, cítit se jako králík?" vetřela se mi do podvědomí myšlenka jednoho z mých vlčích pronásledovatelů v momentě, kdy se mi sápal po zadních bězích. Netrefil se úplně, ale stačilo to natolik, abych se začala kutálet dolů ze zasněženého svahu.

   Neuteču jim, došlo mi ve vteřině, kdy jsem zůstala ležet pod kopcem. Okamžitě jsem se ale znovu vydrápala na nohy a rozhodla se riskovat.

   Tři vlci. Ryšavý se zlatavýma očima, Connor. Krémová vlčice, která vždy vytrvala do konce svého úkolu, Amy. A třešnička na dortu, uhlově černý svalovec, který většinu svého času strávil v posilovně. Charlie.

   Amy s Connorem se postavili každý z boku, spíše více ze zadu. Charlie si vychutnával svoje vyšší postavení, příliš pečlivě kladl mohutné tlapy před sebe a spaloval mne pohledem. Užíval si mou těžce znevýhodněnou pozici.

   "Zlato? Zabiju tě," vycenil na obdiv sadu nabroušených zubisek. To je teď vymoženost stíhačů, věnuje se jim protekční péče.

   Ale já se nehodlala vzdát lacino. Ikdyž mé šance byly mizivě nízké.

   "A co když ne?"

~*~*~

Znovu updatuju tuhle kapitolu, snad už se s ní nic nestane :)

~*Wewerka*~