Fear Of The Dark [BVB-FF-CZ]

8.

   "Tak jo. Naposledy se ptám - co se sakra stalo?!" Na Jake-ově tváři bylo vidět, že začíná být opravdu naštvaný. Nevím, proč to řeší.

   "Nic," zamručel Andy uraženě snad už po sté. Ani jsem se nenamáhala natočit uši po směru, nebo zvednout hlavu. Ležela jsem na Ashley-ho posteli, protože nedal jinak, když nás tady našel. Ochranitelsky mne hladil po krku. Hlavu jsem měla natočenou do zdi. Dokud nebude mít Andrew alespoň odvahu říct jim popravdě co se stalo, nebudu člověk. Moje vlčí stránka není až tak náročná.

   Jinxx něco nesouhlasně zavrčel od volantu. Je to marné.

   "Aha. Takže jsme vás tu jen tak našli naštvané, tebe se žvárem v hubě a jí smutnou jako vlka?!" Jake začínal ztrácet trpělivost.

   "Jak do hajzlu můžeš vědět, že je smutná?!" rozkřikl se Andy. Ustrašeně jsem sebou trhla. Vzpomněla jsem si na akademii.

~*FLASHBACK*~

   'Kde je?!' ozývalo se snad po celé budově. Věděla jsem, že mě najdou. Vždycky mě našli. Ať jsem se schovala sebelépe.

   'Do hajzlu, tady!' rozkřikl se jeden z nich, když rozrazil dveře skříně. Choulila jsem se v klubíčku na tmavém dně a snažila se být neviditelná. 'Pojď sem,' surově mě vytáhl za nohy. Hlavou jsem se praštila o zem.

   'Ne..,' šeptala jsem zoufale, ale věděla jsem, že to není nic platné.

   'TY nám budoucnost nezkazíš," zle se usmál další.

   'Stýská se ti po tom tvým mrtvým kamarádíčkovi, joo?' šklebil se mi do obličeje další. Hlavu jsem schovala pod ruce a nechala volný průtok slzám. Stejně se za chvíli smísí s krví.

   'Brzo půjdeš za ním, chudinko!' rozchechtali se všichni. Začali do mě kopat. Nechala jsem je. Neměla bych sebemenší šanci, navíc jakýkoliv odpor by mi mohl ještě přihoršit.

   'Moment!' zarazil se jejich lídr, jmenoval se Robbin. 'Mám lepší nápad,' surově mě chytl za vlasy a odtáhl do koupelny. Přehodil mne přes okraj vany. Při dopadu jsem slyšela jasné křupnutí kosti. Vzlykala jsem bolestí, všechno mne pálilo.

   Vytáhl žiletku, ostří se zablýsklo v tlumeném světle. Neměla jsem sílu prosit.

   'Vždycky jsem chtěl bejt jako Picasso,' zašklebil se a začal mi jemnými tahy poškozovat celou ruku. Křičela jsem, oni mne ale drželi a každý se na mě podepsal. Byla jsem ráda, že mi tenká kůžička stále obepíná svalstvo, protože vypadala jako pavučina, všude nepravidelné tahy a spousta červeně. Různě hluboké řezy pálily jako čert. A ty parchanti mne tam tak nechali, ve vaně, v bezvědomí a v kaluži vlastní krve.

~*KONEC FLASHBACKU*~

   "Prostě to vím!" vyjel na něj Jake, zatímco Ash mne konejšil klidnými slůvky. Přemýšlela jsem. Nechci aby se hádali. Je to kvůli mně. Andy měl... měl pravdu.

   Zastavili jsme na benzíně, CC šel natankovat, Andy vypadl ven a Jake s Jinxxem si šli koupit pití. Zvedla jsem ztrápeně hlavu a zadívala se do Ashových očí.

   "Bude dobře," pousmál se. Seskočila jsem z postele, oklepala se a proměnila. Okamžitě jsem na sebe natáhla oblečení a znovu se obrátila na mého společníka.

   "Vítej zpátky," byla vidět jeho nefalšovaná radost. Ignorovala jsem tuhle poznámku a vrátila se k předešlému tématu.

   "Nebude, dokud tady budu já."

   "Co se stalo?" Prostá otázka ve mně vyvolala pocit nostalgie. Jakmile jsem si ale vzpomněla na Ashovy oči, věděla jsem, že jemu to můžu říct.

   A tak jsem mu to vyklopila. Po poslední větě jsem sklopila oči k zemi. Tourbus se mírně zhoupl a dovnitř vešel Jake.

   "Já to slyšel, musím se přiznat," kál se. Mávla jsem nad tím rukou.

   "Vždyť je to jedno. Má pravdu. Kvůli mně se hádáte," pokrčila jsem rameny.

   "Není to jedno!" namítl Jake.

   "Je. Dojedeme na místo a do dvou hodin vám zmizím že života. Alspoň jako člověk. S vlkem si moc nepopovídáte," ušklíbla jsem se a sledovala reakci těch dvou. Zírali s otevřenou pusou.

   "Ne-nemůžeš jen ta-tak zmizet," koktal Ash vyděšeně.

   "Můžu," řekla jsem prostě. "Uznají, že to nezvládám, a když budu mít štěstí, tak mě po přeložení neodstraněj."

   "Chceš říct, že by tě zabili?" zeptali se oba dva. Protáhla jsem mrknutí.

   "Tak hele, kapela se nesmí hádat. Z toho vyplývá, že je potřeba řešit problém hádek. Zcela logickým úsudkem jsme zjistili, že to jsem já. Takže vlkodlak musí zmizet."

   Jake ke mně přistoupil a objal mne. Přivřela jsem oči. "Nemůžeš odejít," šeptal mi do ucha. "Potřebuje tě. My všichni."

   "Jake-u..." zakňučela jsem a do očí se mi nahrnuly slzy. "Podívej se, co se mnou děláte." Vystrašeně se na mě podívali. "Nikdy nebrečím. Ty časy jsou pryč. Nemám přátele. Nikdo mě nepotřebuje. Tohle všechno jste změnili. Jenže..." zarazila jsem se.

   "Jenže co?" chtěl vědět Ash.

   "Jenže tohle všechno do života vlkodlaka nepatří. Pro mě to nemá existovat. Asi bude vážně lepší, když mě odstřelej."

   "Neblbni..." Do tourbusu se nahrnul zbytek kapely. Andy nás spražil nepříjemným pohledem a bez jakéhokoliv slova si sednul daleko od nás. Jinxx pokrčil rameny, znovu se ujal své role řidiče. CC nic takového neřešil, pohodlně se zachumlal do deky a začal něco hrát na telefonu. Ash s Jake-em se na mne podívali. Zavrtěla jsem hlavou.

   Takhle to dál jednoduše nejde.

~*~*~

Tak popravdě, kdo je smutnej, že se Jane rozhodla sama odejít? :D Zároveň se nám odhalil kousek její minulosti, která bude v budoucnu hrát docela velkou roli. :) Jo, zas tak trochu spoileruju. -.- :D A dobrá zpráva! :D Ještě tak dva, možná tři díly a konečně se začne něco dít. :D

~*Wewerka*~