"Stůj, Noahu!" otočil se za mím hlasem a zůstal přimražený na svým místě. Udělala jsem těch několik kroků, co nás od sebe oddělovali. Počítala jsem, počítala jsem do deseti. Nebo jsem spíš chtěla počítat do deseti. Napočítala jsem šest čísel, už se nadechoval, že mi něco řekne, ale moje pěst ho zastavila.
Vzala jsem si všechny svoje věci a utíkala jsem domů. Celou cestu jsem plakala. Plakala jsem kvůli tomu, že na mě byl tak zlý a mohl mi to říct. Bylo mi jedno, že jsem mu asi zlomila nos. Bylo mi jedno, že jsem mu asi teď ublížila já.
Fyzická bolest jednou přestane, ale ta psychická vás bude užírat ještě hodně dlouho. Bolelo mě to. Moc. A v tu chvíli se ve mě něco moc důležitýho zlomilo.
Domů jsem doběhla v rekordním čase. Nikdo tam nebyl. Ani táta ani máma. Nebylo se čemu divit, bylo devět ráno, oba jsou v práci.
Sundala jsem ze sebe svoje boty a sedla si do kuchyně ke stolu. Byla jsem z toho hrozně smutná. Pořád jsem na to myslela. Nešlo to zastavit. Ten hrozný pocit, který se mi dostával po kůži, cítila jsem se hrozně méněcená a naprosto nemožná. Proč jsem prostě nemohla vypadat jako normální holka. Jako ty holky z plakátů a ve videoklipech. Všechno by bylo jednodušší. V tu chvíli jsem si vzpomněla na jeden citát, který říkal, že ne všechno jednoduché je správné.
Sebrala jsem všechny kousky mého ztraceného seběvědomí a šla nahoru do svého pokoje. Zapla jsem si počítač a hledala nějaké cviky.
Našla jsem nějakou challange. Po měsíci cvičení měl člověk zhubnout okolo deseti kilo. Bylo to rozdělený na tři fáze. První byla na týden, druhá fáze byla na 12 dní a třetí taktéž. Vždy, když si tělo začalo zvykat na takovou zátěž, tak se cviky změnili.
Hned jsem se převlékla do legin a trika, abych mohla začít. Musím uznat, že hned první fáze byla dost náročná. Trvala asi třičtvrtě hodiny a ve videu byli i pěti minutový přestávky, kdy jsem akorát stihla doplnit tekutiny a trochu si oddychnout. Ale byla jsem pekelně odhodlaná to zvládnout až do konce. Měla jsem dobrou motivaci. V hlavě jsem si celou dobu říkala, že až tohle budu mít za sebou, že se zamnou ještě otočí a bude čumět.
Když jsem skončila, byla jsem zničená. Celé tělo mně bolelo a byla jsem zpocená až za ušima. Proto jsem si vzala čisté věci a šla se vysprchovat. Ve sprše se mi konečně rozsvítilo a uvědomila jsem si, že jsem v pěkné bryndě. Určitě budou ze školy volat domů. Budu mít u rodičů pěkný minus. No nic, trápit nad tím se můžu i později.
Po sprše jsem seběhla schody a šla si udělat špagety. Udělala jsem jich hodně, aby měli i rodiče. Sýrová omáčka se mi opravdu povedla, tak snad to jíst budou.
Zavřela jsem se i s jídlem do pokoje a pustila si nový seriál. Jmenuje se to Malý Sheldon a i když to s teorii nemá skoro nic společného, tak je to velmi povedený.
Někdy okolo třetí hodiny jsem zaslechla zvonek. Zaklapla jsem noťas a šla se podívat, kdo mě otravuje. Byl to Noah. Stál před našimi červenými dveřmi a nervozně přešlapoval. Znovu zazvonil. Rozhodla jsem se, že mu neotevřu. Dneska jsem toho už měla dost. Nestála jsem o další střety.
ČTEŠ
Heavy Weight
Romantik"Jsi tlustá, kdo by tě chtěl?" odvětil jsem jí. Podívala se na mě těmi nejsmutnějšími oči, jaký jsem v životě viděl. A v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem ji zničil.
