16. kapitola

391 16 1
                                    

Grace:
  Konečně byl víkend a já se připravovala na párty, která se konala u jednoho kluka ze školy. Jmenoval se Lukas. Byl to takový nevýrazný typ osobnosti, ale takový akce pořádal parádní. Teda, aspoň se to říkalo.
Chodil do čtvrťáku. Byl to vcelku milý kluk.
Seděla jsem zrovna na schodech ve školní jídelně, když zamnou přiběhl, jestli o ní vím a přijdu. Tak jsem slíbila, že přijdu.
  Vzala jsem si na sebe obyčejný černý džíny, bílé triko a přes to hodila džínovou bundu. Lehce jsem se namalovala a pomalu vyšla.
  Bylo okolo devátý hodiny a vzhledem k tomu, že byl začátek března moc teplo nebylo. Přemýšlela jsem, jestli se mám vrátit ještě pro mikinu, ale nakonec jsem to zavrhla a šla dál.     Cesta k Lukasovi mi trvala asi dvacet minut. Hudby byla slyšet už z dálky. Čím blíž jsem byla tím víc jsem potkávala známých i neznámých lidí. Naproti mě se objevila Veronica. Šla sama v ruce kelímek. Očividně šla z party. Jakmile mě uviděla, tak se zastavila. Chvíli jsme na sebe koukali, než na mě promluvila.
"Ahoj, Grace"
"Ahoj, Ver"
"Je mi to tak líto." Začala pomalu brečet." Nevím, co se to semnou stalo." Vypadala, že už má docela upito. Přešla to pomyslnou hranici mezi námi a obejmula mě. Bylo mi to taky líto. Hodně. Taky jsem ji obejmula. Byla jsem ráda, že mám svou kamarádku zpátky. Snad tedy. Chytla mě za ruku a táhla mě do bílého domu ze kterého se ozývala hudba. Docela se to tady rozjíždělo. Někteří vypadali, že už mají docela dost, někteří seděli na sedačce a povídali si. Prošli jsme taky kolem pingpongové ho stolu, kde se hrála nějaká hra. Zastavili jsme se až v kuchyni, kde vzala dva kelímky a něco do nich nalila. Podala mi ho a se slovy "Na druhou šanci" to do sebe kopla. Udělala jsem to taky. Začala jsem kašlat a Ver se mi začala smát.
"Já zapomněla,že nepiješ." Podala mi další kelímek ve kterém byla čistá voda.
Chvíli jsme seděli opřený o bar a povídali jsme si, co se stalo nového. Povídala jsem ji o Noahovi, co všechno se stalo a nestalo. A že už se mi skoro týden neozval. Pro Ver si přišel nějaký kluk, ať s ním jde tancovat. Zůstala jsem tam stát.
"Tady jsi." Uslyšela jsem známý hlas. "Viděl jsem tě, když si sem šla s Veronicou."
"Taky tě zdravím Noahu." Řekla jsem trpce. Najednou jsem měla vztek. Byla jsem na něj naštvaná. Celý týden čekám než se mi ozve a pak ho potkám tady a on dělá jako by se nic nestalo.
"Promiň, že jsem se ti neozval." Čekala jsem, že řekne ještě něco jinýho, ale on mlčel. Pořádně jsem si ho prohlídla. Na obličeji měl zase modřiny. Byli sice už dost vybledlé, ale nebyli to ty, které měl, když jsme se viděli naposledy.
Všiml si kam koukám a zamračil se. Sice věděl, že se ho na to nebudu ptát, ale i tak věděl, že mi to vrtá hlavou.
"Noahu, tak pojď." Ukázal se za ním Lukas.
"Ahoj, tak přece si jen přišla." Usmíval se na mě Lukas od ucha k uchu.
"Rád tě vidím." Objal mě. Noah se ještě víc zamračil. Pak odešel a nechal nás samotný. Noah nalil další kelímek a napili jsme se. A takhle to vypadalo celý večer. Povídali jsme si a pili jsme. Veronicu jsem viděla ten večer už jen jednou, a to když běžela s tím klukem, který pro ní přišel někam pryč.
 
 
 

Heavy WeightKde žijí příběhy. Začni objevovat