V sobotu ráno jsem se rozhodla, že uklidím celý byt. Koneckonců někdo to dělat musí, když je máma pořád v práci. Řekla jsem si, že zajdu i na pořádný nákup jídla a všeho ostatního. Takže jsem si zbalila všechno, co jsem potřebovala a vyrazila.
Autobusovou zastávku jsme měli hned na konci ulice, tudíš o tři domy dál. Zatím co jsem čekala než přijede autobus číslo čtyři vytáhla jsem ze svojí kabelky mobil a sluchátka a pustila jsem si svojí oblíbenou písničku. Zprávy na facebook mi moc nechodili, ale stejně jsem rozklikla ikonu a koukla jsem se, co je nového.
Většinou tam byli fotky lidí ať už na jídle nebo při nějakých jiných činností, občas nějaký vtipný obrázek. Projížděla jsem dál než mě něco velice zaujalo. Bylo to video. Vypadalo, že je natočený u nás v jídle. V tu chvíli ve mě hrklo. Modlila jsem se, ať to není to video, kdy mi Aaron podkopl nohy a já spadla na špagety. Rychle jsem klikla na video, aby se spustilo. Je to to video. Vidělo ho spoustu lidí. Projel mnou hrozný stud smíšený s naštvaností. Hodila jsem telefon zpátky do kabelky a naštvaně dál čekala na autobus.
****
Šla jsem pomalu městem a přemýšlela jsem, co všechno ještě potřebuji nakoupit. Doufala jsem, že většinu už koupenou mám. Stejně jsem raději celé město prošla, kdyby mě něco napadlo.
Cestou jsem narazila na malý obchůdek. Velice se mi zalíbil. Ve vitrýně byli malířské potřeby a nějaké barvy by se mi hodili.
Tašku s nákupem jsem si položila ke dveřím, kde jsem na ně viděla. Byla to jedna velká podlouhlá místnost. Na stěně jsem viděla obrazy, ale netušila čím jsou nakreslené. Byli na nich vyobrazené různé lidi. Slavní i naprosto neznámí. Asi nějaký známý autora. Za pultem stál velice strašilně vyhlížející mladý muž, který byl všude potetovaný. Vypadal, jako kdyby uteklu z kriminálu. Přesto jsem ho pozdravila a on na mě kývnul.
"Ahoj, jmenuji se Oliver. Můžu ti pomoc?"
"Asi zatím ne. Děkuji. Jen... Jen bych chtěla vědět, čím jsou nakreslené ty obrazy. Moc se mi to líbí."
"No... Oni nejsou tak nakreslené, ale spíš vytetované." zazubil se na mě.
"To si dělal ty?"
"Ano. Líbí se ti? Jsou na prodej. Nebo ti můžu udělat nějaký na zakázku. Nebo můžu udělat mistrovské dílo přímo na tobě."
"Opravdu?"
"Jo, záleží, co by jsi chtěla. Jestli je to něco velkýho, tak se domluvíme a zapíšu si tě, jestli chceš něco malýho, třeba nějaký zvířecí tlapky nebo tak, tak klidně hned." usmál se na mě mile. "Vzadu je totiž tetovací studio."
"Když ti to nakreslím, vytetuješ mi to?"
"Jo, myslím, že jo. Většinou si teda děláme navrhy sami, ale myslím, že to zvládnu."
"Dej mi tužku a papír." rozesmála jsem se. Vůbec jsem se nepoznávala. Cítila jsem se hrozně volná. Nedávno jsem se rozhodla změnit své tělo, tak proč né i takhle? Přislo mi to úžasný. Nikdy dřív jsem sice nepřemýšlela, že bych si nechala udělat tetovaní, ale teď mi to přišlo jako naprosto skvělí nápad. A hned, co mi to řekl, jsem věděla, co si udělat nechám. Milovala jsem ty dlouhý procházky v lese se svým tátou i mámou. Když jsme kempovali a tak. Nakreslila jsem stan, vedle stanu ohýnek, ze kterýho stoupá dým, za stan do pozadí horu a nahoru nad ohýnek měsíc, pak to ozdobila několika málo stromky. Všechno to bylo velice jednoduchý, ale právě to na tom bylo to krásný, okamžitě jsem věděla i kam to chci. Na klíční kost.
Takže z mého dopoledního nákupu se stalo tetovací dopoledne, který jsem si náramně užila i díky Oliverovi, ze kterýho se vyklubal velice milý mladík.
Tetovaní trvalo asi hoďku a půl. Než jsem odešla vzala jsem si ještě věcí, kvůli kterým jsem sem původně šla. U pultu jsem se ho zeptala, kolik za to všechno bude chtít.
"Stačí, když zaplatíš ty barvy. Myslím, že u jednoho tetování nezůstaneš. Stačí se kouknout na mě." mrkl na mě.
"Díky."
Ještě než jsem odešla, tak mi řekl, jak se o to mám starat. Že to nemám vystavovat nějakou dobu slunci, mýt to a mazat krémem.
S pocitem, že jsem úplně někdo jiný jsem odešla i se svým nákupem domů.
Ahoj lidi, doufám, že vám dnešní kapitolka udělá aspoň trochu radost. Moc se omlouvám, že to není asi podle vaších předtav, protože podle mých zatím taky ne. Příběh se úplně nevyvíjí podle toho, jak bych asi úplně chtěla. Ale potřebuju, aby se hlavní postava začala pořadně vyvíjet a i tohle k tomu patří. Příště už to bude lepší a vrátíme se do zpátky do školy.Doufám, že jste si pořádně užili prázdniny a stejně jako já jdete do školy až teď v pondělí. Hezký den přeji😋😊
ČTEŠ
Heavy Weight
Romance"Jsi tlustá, kdo by tě chtěl?" odvětil jsem jí. Podívala se na mě těmi nejsmutnějšími oči, jaký jsem v životě viděl. A v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem ji zničil.
