Týdny plynuli a já měla svoji výzvu už skoro hotovou. Chybělo mi jen pár dní do konce. Neměla jsem dokonalou figuru, ale hodně jsem si zpevnila svalstvo a vyrýsovali se mi krásné boky, takže jsem už nebyla taková kulička a to dělalo přece jen hodně. A musím říct, že se mi to opravdu líbilo. Nezhubla jsem opravdu moc, jen pár kil, ale i tak to udělalo svoje.
Po tolika letech snažení se mi to přece jen povedlo. Nechápala jsem čím to bylo, dřív jsem taky cvičila a jedla zdravě, ale nikdy jsem nedostala takový efekt. Ale byla jsem za to opravdu moc ráda, i když se to asi nelíbilo úplně všem. Dřív si ze mě občas kluci utahovali, že jsem byla silnější, ale za to teď si ze mě dělali srandu skoro všichni a pořad. Doufala jsem, že to brzy odezní.
Seděla jsem na hodině matematiky a snažila jsem se vypočítat příklad, který máme na tabuli. Jsou to rovnice a nerovnice. To je zábava. Ale Noah se s tím zase pitval. Nechápala jsem, že to nechápe. Je to tak jednoduchý. Dává to prostě smysl.
"Já se na tebe nemůžu koukat. Nechceš pomoc?"
"Jo, docela by se mi to hodilo." odpověděl. Začala jsem mu to vysvětlovat. Bylo to hrozný. Vážně, vážně hrozný. Měl v tom hrozný guláš.
"Víš, asi by se mi docela hodilo doučování." nadhodil.
"Vážně? Nebo si děláš srandu? Protože ty tvoje keci nechci poslouchat aspoň doma."
"Hele, já vím, že jsem to hrozně všechno posral. A moc mě to mrzí, ale od tý doby, co jsem to tak posral, jsem tě přece nechal na pokoji. Prosím, já to doučovaní vážně potřebuju."
"Takže to chceš jako na oplátku nebo co? Jako za to že si mě tak ponížil?" vyjela jsem na něj.
"Oh ne, jasně, že ne. Myslel jsem to spíš tak jakože tě nebudu prudit, nebudu tě urážet. Ani nic takovýho. Stačila by mi tahle látka. Já to vážně vůbec nechápu." hodil na mě pohled štěněte.
"Fakt, ale jen tahle látka."
"Díky Grace. Víš, vždycky si byla moc hodná holka." páni, tak po tomhle, už jsem vážně slyšela všechno, co jsem kdy v životě slyšet měla a mohla jsem s klidným svědomím, že mě v životě už nic nečeká umřít. Zatím co on se otočil s lehkým úsměvem na tváři zpatky věnovat učitelce, já dál seděla otočená čelek k němu a koukala na něj s otevřenou hubou. Bylo to stejný jako s těmi květinami. S těmi mě taky úplně dostal. Vážně jsem to nechápala. Byl snad asi bipolární nebo co. Po tolika týdnech naprostýho ignorovaní, jsem takovou reakci vážně nečekala. Asi ho tížilo svědomí nebo co.
Ahoj holky... Moje pauza naštěstí nebyla tak dlouha, jak jsem se obávala, takže vše dopadlo dobře. Musela jsem se totiž stěhovat a to pak má člověk spousty jiných starostí. Ale o to nejde.
Doufám, že se kapitolka líbila, protože si myslím, že se to zatím aspoň trochu vyvíjí, tak jak bych si to přálá, takže mi držte palce, aby to tak bylo i dál.
Taky bych se vam chtěla moc omluvit, ale tenhle díle a asi i všechny potom, budou plny gramatickych chyb. Asi se u mě vyvijí nějaký opožděný druh dysleksie nebo dysgrafie nebo jak se to píše😂😂 takže bych byla moc ráda, kdybyste tam nějakou chybku našli, tak mi to klidně napište😊 přeji hezký zbytek dne, i když už asi všichni dnes spíte😂😍
ČTEŠ
Heavy Weight
Romansa"Jsi tlustá, kdo by tě chtěl?" odvětil jsem jí. Podívala se na mě těmi nejsmutnějšími oči, jaký jsem v životě viděl. A v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem ji zničil.
