Grace:
Už tři dny se mi Noah neozval. Jako nemůžu říct, že by se z nás stali nějací úplně super přátelé za tu krátkou dobu, ale nebyl mi ani lhostejný. Moji přátelé se semnou zrovna asi nechtěli moc zahazovat a já se cítila velmi opuštěná. V tom mi ten kluk vážně pomáhal. Byl tak neskutečně otravný a ukecaný, že mě to nenutilo přemýšlet tolik nad nimi. Ale já jsem za nimi nehodlala přít.
Přemýšlela jsem, že mu zavolám, ale vždycky jsem to nakonec neudělala. Nechtěla jsem být moc vlezlá. Nechtěla jsem, aby si myslel, že se semnou teď musí bavit po tom incidentu.
Ta hloupá rvačka. Kdyby se kvůli mě nepopral, tak by tady teď třeba mohl být a mohl by mě rozptylovat dál... Ale nebyl. Byla jsem na něj v tu chvíli, tak naštvaná, a zároveň hrozně vděčná. Ještě nikdy se mě takhle nikdo nezastal. Veronica se mě taky vždycky snažila bránit zuby nehty, ale vždy jen slovně. Ne, že by to jako bylo málo, to vůbec ne. Ale třeba Paul? Nikdy, vždycky si do naopak ještě rýpnul. Noah ke mě také nebyl vždy hodný, ale aspoň teď se snažil to nějak napravit. Což se cenní. Bohužel se tenhle všechen stres na mě podepsal a já zase začala docela dost jíst a málo cvičit. Během pár dnů jsem měla zase několik kil navíc a to se mi vůbec nelíbilo.
Nekonečný den ve škole se hrozně vlekl, a to mě škola vždycky docela dost bavila. Ale přece jen jsem se dočkala konce.
Vyběhla jsem hned z té hnědo béžové budovy a utíkala domů. Tak v poloviny cesty začalo pršet. Hodně. Zrychlila jsem krok. Ale než jsem doběhla domu, tak jsem byla promočená jako myš.
Doma na mě čekalo překvapení v podobě stříbrného Forda. Máma je doma. Asi si přišla zbalit jen nějaký věci, protože se doma neukázala už pár dní.
Setkaly jsme se ve dveřích. Ona zrovna odcházela. V ruce měla velkou sportovní tašku. Překvapeně se na mě podívala. Asi nečekala, že mě tady uvidí. "Ahoj" pozdravila mě. Zkusila se na mě ještě usmát, ale moc jí to nešlo. Mlčela jsem, čekala jsem co z ní dál vypadne.
"Přišla jsem si jen pro pár věcí." Objasňovala mi dál situaci. "Už... Už jsem podala žádost o rozvod, chápu, když semnou chtít být, ale přesto bych byla ráda kdyby ano." Odfrkla jsem si.
"Jak si to jako představuješ? To přece nemůžeš myslet vážně. Si myslíš, že když sem po dvou týdnech přijdeš, tak já ti padnu k nohám nebo co? Zůstanu s tátou." Rozčilovala jsem se. Naštvaně jsem se za sebou zabouchla dveře a ji tam nechala stát. Kdyby o mě měla zájem, tak by tady byla. Jen chtěla rozrušit tátu. Ale já ho nepustím, v posledních týdnech mi byl víc matkou jak ona. Nemohla jsem, vždycky se o mě pěkně staral.
ČTEŠ
Heavy Weight
Romance"Jsi tlustá, kdo by tě chtěl?" odvětil jsem jí. Podívala se na mě těmi nejsmutnějšími oči, jaký jsem v životě viděl. A v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem ji zničil.
