"Aaaaaa, co tu sakra děláš Noahu?" Začala jsem křičet na celý dům. Ani jsem si neuvědomila, jestli někdo není třeba náhodou doma. Nevzpomínala jsem si, že bych si ho pozvala do postele.
Noah sebou trhl. Pořádně jsem si ho prohlédla. Neměl na sobě triko, pane bože, doufám, že má kalhoty. Pomalu se posadil.
"Co tak ječíš, sakra?"
"Co děláš u mě v posteli?" Zopakovala jsem mu svoji otázku.
"Jestli sis nevšimla, tak je to moje postel a ne tvoje." Začal se řechtat. "A já přece nemůžu za to, že ses ožrala jako prase. A ke mě to bylo od Lucase blíž než k vám." Hodil na mě oslnivý úsměv. Měl pravdu, až teď jsem se pořádně rozhlédla po pokoji. Já jsem určitě neměla nad hlavou nástěnku plnou fotek a modrý zdi. Byla jsem totálně zmatená.
"Kolik je hodin?"
"Za pár minut jedenáct."
"To jsme spali, tak dlouho?"
"Už je to tak." Zase se na mě usmíval jak měsíček na hnoji.
"Co je?" Řekla jsem a hodila po něm polštář. Měla jsem hrozný strach, že jsem si udělala hroznou ostudu. Jen matně jsem si vzpomínala, že mě táhnul k sobě domů. Vlastně jsem si nepamatovala skoro nic. Pane bože, kolik jsem toho musela vypít? Očividně dost.
"Hrozně ti to sluší." Začala jsem si rychle upravovat vlasy. Musela jsem vypadat hrozně. Vlasy jsem měla určitě rozcuchaný, alkohol že mě musel táhnout na míle daleko. Tak tímhle jsem celý večer určitě zakončila vážně dobře. To si o mě musel udělat hezký obrázek. Zase se na mě zazubil. To by mě zajímalo, jestli má každé ráno takovou náladu.
Znovu si lehl do postele.
"To chceš jako ještě spát?" Strčila jsem do něj. Něco zabručel. Zkusila jsem to znovu. Nehezky se na mě podíval.
"Fajn, tak ne." Nálada ho asi přešla. Zvedl se z postele. Měl pěkně vypracovaný tělo. Vážně. Byl to vlastně v celku moc hezky kluk.
"Co je?" Zčervenala jsem.
"Hm, nic." Bylo mi dost trapné, že mě takhle přistihl, jak si ho prohlížím. Jako kdybych byla nějaký úchyl.
Začala jsem se taky zvedet. Překvapilo mě, že mám na sobě nějaké neznámé triko a ještě víc mě překvapilo, že mi to triko bylo, protože pravděpodobně bylo jeho.
"Ty si mě vyslékl?" Začala jsem vyšilovat a zrudla jsem ještě víc. "Proč jsi to udělal?" Byla jsem dost vytočená a on očividně pěkně zmatený.
"O co jde? To ti tak vadí, že jsem tě vyslékl?"
"Jo, kde mám své věci?" Ukázal na židli. Rychle jsem si pro ně přeběhla a začala jsem se rychle oblékat. Nechtěla jsem být tak naštvaná, ale pěkně mě to rozmrzelo. Neměla jsem ráda, když se na mě někdo díval. Už jen kvůli tomu, jak mi dřív říkal. Nesnášela jsem svoje tělo a přišlo mi hrozné, že se na mě díval. Sice jsem mu to odpustila, ale nezapomněla jsem na to.
ČTEŠ
Heavy Weight
Romance"Jsi tlustá, kdo by tě chtěl?" odvětil jsem jí. Podívala se na mě těmi nejsmutnějšími oči, jaký jsem v životě viděl. A v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem ji zničil.
