Life of the Party [S.M.]

Twelve...

,,Za co?" zeptal se s jemným úsměvem.

,,Ještě nikdy mě nikdo nevyslechl tak jako ty. Nikdy mi nikdo tak moc nepomohl, už jen tím že jsi tady a můžu se ti svěřit."

,,Od toho přátelé jsou." Sám se zarazí nad tím co řekl. Přátelé. On cítí něco víc. Je to silné, a je to něco co ho k ní nesmírnou sílou táhne.

,,Opravdu ti moc děkuju." opakovala vděčně.

,,Není zač.."

Jedno téma jim zabralo tolik času, až stihli dojít přímo k pokladně ruského kola. Když si koupili lístky, postavili se do relativně krátké fronty. Amy zaujmul zamilovaný, starší pár. Stáli před nimi. Nebylo to jako typické manželství po padesáti letech. Zamilovanost na nich byla stále vidět, což bylo něco co chtěla Amy vždycky zažít. Často o tom přemýšlela, což byl jeden z důvodu proč byla často mimo svět.
Jejich kabina do které měli nastoupit konečně přijela, nastoupili a posadili se vedle sebe. Byli zde sami, což oběma udělalo víc než radost.

,,Tak povídej. Dál něco o sobě. Je ještě něco z čeho máš strach?" zajímal se Shawn.

,,Vlastně je tu ještě jedna věc. Nemám ráda letadla. Strašně nerada létám v letadle." zabručí Amy.

,,Nějaká špatná zkušenost?"

,,To ne. Jde spíš o to že se může něco stát a nebudu s tím moct nic udělat. Co ty?" drkne do něj.

,,Mám strach ze samoty." oznámí s klidem. ,,Že někde skončím sám. Z té představy mi naskakuje husí kůže." otřese se a pohled vrátí zpět k brunetce sedící vedle něj. ,,A jaký jiný žánr hudby tě baví? Kromě popu?"

,,Asi bys měl něco vědět." prohlásí ponuře vytáhne z kapsy telefon se sluchátky. ,,Nasaď si jedno. Abych pravdu řekla, jsi jediný popový interpret kterého poslouchám." uchechtne se.

Shawn ji uposlechl a nasadil si sluchátko.

,,Co tě ještě baví? O tvých zájmech jsme se minule moc nebavili." pokračuje Shawn.

V tu chvíli to Amy došlo. Zapomněla mu říct to hlavní.

,,Na to jsem zapomněla. Já... ráda zpívám a hraju na kytaru." odpoví stydlivě.

Nevěděla co si má myslet když se na ni Shawn podíval překvapeným pohledem.

,,Děláš si legraci? Proč jsi mi to neřekla? To je úžasné! Vždyť...toho máme tolik společného." vydechne udiveně a obdaruje kudrnatou dívku jedním ze svých zářivých úsměvů. Zrovna se nacházeli téměř u vrcholového bodu celé otáčky.

,,Promiň, zapomněla jsem ti o mně říct důležitou věc. Občas si skládám písničky sama, jeden čas jsem je chodívala hrát na nádraží. Pak jsem přestala. Stejně jako s piánem. Máma mě naplno podporovala ve hře na klavír které jsem se aktivně věnovala devět let, ale když se stala...ta věc, už nikdy jsem potom neusedla na piánovou židličku." zavrtí hlavou a smutně se usměje. ,,Chtěla bych se k tomu vrátit. Včera jsem zkusila nějaké skladby které si pamatuju ještě z dětství."

,,To je super. Doufám že mi někdy zahraješ." vyzve jí Shawn.

,,Stydím se." prohlásí Amy a zadívá se na výhled který se kolem nich nyní tyčil. ,,To je nádhera." zatají dech. Kolem ruského kola se rozkládalo krásné osvícené město. Domy, ulice, lidé odtud vypadaly jako mravenci. Byl vidět dokonce Golden Gate.

,,To je." usměje se Shawn a dá jí ruku okolo ramen, čemuž se Amy vůbec nebránila.

,,Shawne? Kdy odjíždíš?" zeptá se náhle Amy, s touto otázkou Shawn tak nějak počítal.

,,Víš, zároveň tady ztrávím zaslouženou pauzu, jelikož jsem teď jezdil půl roku bez zastavení po koncertech. Takže mám teď měsíc tady v San Franciscu. Na další měsíc pojedu zpátky do Toronta za rodinou, a pak zase koncerty." usmál se unaveně. Koncertování ho sice vysiluje, ale fanoušci mu sílu navrací zpátky. Předávají mu jejich energii, už jen tím že na koncert prostě jdou.

,,Aha." zamručí Amy a opře si hlavu o jeho rameno. Teprve teď si uvědomila, že vlastně vůbec nekoktala. Bavila se s ním naprosto v pořádku, i přesto že tam nějaké náznaky stydlivosti byli.

,,

,,Víš, postupně jsi se stala tou nejzajímavější holkou kterou jsem kdy poznal." zašeptal Shawn a pohladil po rameni.

,,Vážně?"

,,Ano. Nepotkal jsem jich zas tak moc. Ale na tom nezáleží." zavrtěl hlavou.

Amy chtěla něco dodat, jenže zničehonic se kabina začala zvláštně kymácet a kolo se prudce zastavilo.

,,S-Shawne?" osloví ho nejistě a sleduje dění kolem.

,,Neboj se, nic se neděje." uklidnil ji Shawn. Obdivovala jak dokázal být klidný. Kolo se rázem znovu rozjelo a Shawn na ni pohlédl.

,,Vidíš? Je to v pohodě." usměje se mile...

.............................

,,Děkuju. Opět to bylo super." poděkuje Amy.

,,Rádo se stalo, moc rád jsem s tebou strávil čas." pousměje se. Náhle vypuklo hrobové ticho. Oba toužili po tom tomu druhému říct co cítí, jenže oba pohltil strach. Shawn ji bez přemýšlení pohladil po tváři. ,,Jsi krásná, víš to?" šeptne. Amy cítila jak se jí krev hrnula do tváří. Shawnův dotek bylo něco tak nepředstavitelně příjemného.
V tu chvíli sebrala veškerou svou odvahu, nahla se k Shawnovi a věnovala mu jemný polibek na tvář. Přesně jako tehdy on jí.

,,Co děláš zítra?" optá se Shawn s nadějí v hlase.

,,Myslím že taky nic." pousměje se Amy.

,,Co kdybych tě vyzvedl zítra na večer?"

,,Dobře. Tak budu čekat...."