Life of the Party [S.M.]

Fourty...

,,Vstaň." povzdechl si Will, když stál nad Amy u ní v pokoji, která ležela tiše v posteli s rozcuchanými vlasy více než obvykle.

,,Ne!" odporovala a schovala hlavu pod deku.

,,Vstaň! Okamžitě!" vykřikl Will a stáhl z ní deku. ,,Ležíš tu týden v kuse. Máš štěstí že teď máme ve škole jenom přednášky a semináře." oznámil. ,,Nemůžeš tady ležet do nekonečna jako chcíplotina. Musíš se sebrat." poplácal ji žensky po rameni. Když usoudil že je to stále beznadějné, posadil se vedle ní. Chvíli jen tiše seděl.

,,Ty kluci...dělají nám to akorát těžší." vydechl hluboce a podíval se na svoji kamarádku, která nyní vypadala jako cosi polomrtvého.

Mlaskl a zatřásl hlavou. ,,Notak, zvedni se. Nenechám tě tady v tomhle stavu. Shawn pro tebe určitě bude mít vysvětlení."

,,A jaký? Jo, promiň. Zapomněl jsem ti říct že jsem to s tebou nemyslel vážně, jenom jsem se celý měsíc nudil, tak jsem potřeboval někoho kdo by mi dělal zábavu. A vlastně ty..." prudce se zvedla a chytila polštář kterým práskla o stěnu. ,,Debilní kecy o tom jak tě miluju byly jen srandičky jak tě přesvědčit!!" vykřikla rozzuřeně. ,,Je mi jedno že jsem ti zničil život, ale přesto ti chci říct...promiň!" křikla na konec. Z prudkého vzteku se nyní stal prudký smutek a proto se Amy uprostřed místnosti naplno rozbrečela.

,,Ale ne. Zlato." zakročí Will a přiběhne k ní. Amy si s brekem opře hlavu o Willovi hruď a ruce nechala svěšené podél těla. Vypadala jako blázen, věděla to ale v tu chvíli to bylo to poslední co ji zajímalo.

,,Nikdy jsem nestála o lásku. Nikdy jsem jí nehledala. A když se mi poprvé poštěstí, zrovna mně se musí něco pos..." Přerušilo ji zvonění telefonu. Will se ho okamžitě ujal.

,,Sedmašedesáté zmeškané volání od Shawna?!Zvedni to!" poručil Will vyděšeně.

,,Ne!" odporovala Amy.

,,Zvedni to!"

,,Ne!"

Jejich hádání prolomilo písknutí záznamníku. Z telefonu vycházel Shawnův hlas. Amy jakoby se nálada obrátila naopak.

,,Ahoj lásko. Jenom jsem chtěl vědět jestli....jestli jsi v pořádku. Nevím o tobě pochopitelně nic, pořád mi nezvedáš telefom. Taky jsem chtěl vědět jestli...se něco děje, nebo jsem něco provedl. Mám o tebe starost. Ozvi se prosím. Miluju tě." řekl záznamník v podobě Shawnova starostlivého hlasu a pípnutím se ukončil.

Amy jen tiše, smutně a naprosto zoufale sledovala mobil. Povzdechne si a pohlédne na svého nejlepšího přítele.

,,Zavolej mu." pokývá povzbudivě. ,,Určitě ti to vysvětlí."

,,Zavolám." rozhodne se Amy odhodlaně a převezme od Willa mobil. S rozklepanýma rukama vytočila Shawnovo číslo a nejistě spustila vyzvánění. Netrvalo to ani pět sekund.

,,Amy? Zlato! Konečně! Děje se něco? Proč jsi mi to nezvedala?" optal se Shawn vyplašeně.

Amy nasucho polkla, mohla to hodit za hlavu a říct že se jí na týden rozbil telefon. A nebo se něčemu konečně postavit zpříma.

,,S-Shawne...já..." zakoktá. Will rukama a artikulací naznačil Nádech a výdech, a Amy se pokusila uklidnit.

,,Před týdnem j-jsem ti volala. A..a...vzal to někdo jiný. B-byla to dívka. Říkala...říkala že jsi ve sprše. A že potom jdete na večeři."

,,Cože? Amy já...nikdy bych tě nepodvedl. Musela ti to zvednout moje stylistka Hannah. Byl jsem zrovna ve sprše po koncertě, ale naposledy jsem s dívkou byl na večeři před dvěma týdny." uchcechtne se. Zároveň byl však velmi naštvaný.

,,Jo takhle. Ne! Já bych tě p-přeci nikdy nepodezřívala, jen mi..to bylo trošku divný. Nic víc, nic míň." zasměje se Amy nervózně.

,,Neboj se. I přes tu vzdálenost jsem pořád jen tvůj." pronese sladkým hlasem, přičemž Amy cítila jak se jí pomalinku roztékají ruce.

,,Dobře. Tak si to hlavně užívej. Držím ti palce."

,,Děkuju lásko. Miluju tě."

,,Já tebe víc." uculí se Amy a hovor ukončí. Pohlédne na Willa, který měl na tváři jeho typický pohled, já ti to říkal.

,,Tak. Teď odstraníme zápach z tvého pokoje..." rozhodl a přičichl si k dívce. ,,A hlavně z tebe! Protože to tu smrdí jako by ti tady něco umřelo. Vážně!" prohlásí s nakrčeným nosem.

Amy s unaveným smíchem přikývne a nechá se svým přítelem odtáhnout za ruku přímo do koupelny.

...........................

Shawn nedokázal popsat jak se v tu chvíli cítil. Týdenní strach vystřídal hněv, ale zároveň i úleva. Vše bylo v pořádku, ale nemuselo by. Hannin naprosto chybný krok mohl zničit jejich právě budovaný vztah. Naštěstí už Amy znal dost dobře, věděl že si vše nechá kdykoliv vysvětlit. Nejprve poslouchat, poté jednat. Ale kdyby to tak nebylo, skončilo by to. Chtěl zjistit co tím Hannah sledovala, a to za každou cenu.

Když viděl svoji kolegyni vycházet z jednoho z převlíkacích přívěsů, okamžitě zamířil rázným krokem směrem k ní.

,,Hanno?" oslovil ji tvrdě. S dívkou to však nehlo, sladce se na něj usměje a zamrká umělými řasami.

,,Ano Shawny?" odvětí. Shawn se zarazil. Tak mu neříkal jen tak někdo. Především rodina a...a Amy. Nad přezdívkou zavrtěl hlavou.

,,Možná jsi moje stylistka, ale rozhodně nejsi vyřizovatelka mých hovorů." pronesl klidně. Uvnitř ho však sžíral vztek.

,,C-cože? O čem to mluvíš?" optá se s hranou nechápavostí.

,,Moc dobře víš. Zvedla jsi můj hovor od Amy a řekla jsi jí že jsem ve sprše, oba víme jak to od tebe muselo vyznít, a že plánujeme jít na večeři. Hannah, myslel jsem že si spolu můžeme vyjít jako přátelé, kolegové. Není v tom nic víc. Ano?" řekne s nadzvednutým obočím.

Hannah Shawna chvíli mlčky pozorovala. Nerada by se před ním shodila ještě níž. Proto jen nahodila původní úsměv.

,,Ovšem." přitakala a s našpulenými rty odkráčela pryč.

Shawn zavrtěl hlavou nad sebetředností jeho stylistky a jeho myšlenky zabloudili ke kudrnatým vlasům. Musela se tak moc trápit. Znal ji velmi dobře, věděl že je velmi citlivá a v nitru křehká. Proto si troufal říct, že kvůli němu určitě plakala. Už jenom ta představa mu trhala srdce.