Life of the Party [S.M.]

Twenty-six...

,,V kolik že se sejdeš s tátou?" zeptá se Shawn, když kudrnatou dívku pozoruje při čištění zubů.

Amy vyplivne pastu a opláchne si svůj růžový kartáček. ,,Okolo šesté se sejdeme před tím malým bistrem na Union Square. Domluvili jsme se že si promluvíme." odpoví Amy. ,,Víš, často mi jen okrajově řekne něco o mojí mamce. Například kde měli první rande. Ale nikdy mi pořádně nevylíčil, co měla v mém věku ráda, kam ráda chodila. A podobně."

Shawn jen mlčky sledoval jak se k němu otáčí. Pousmála se. ,,Jsi si hrozně podobný tvojí mámě, víš to? Viděla jsem fotky." zazubí se.

,,Co? To vážně? Ani si nemyslím.." odvětí Shawn se smíchem. ,,Obdivuju tě jak moc jsi vyrovnaná. Přitom vím, že uvnitř jsi nesmírně křehká bytost." zamyslel se Shawn.

,,Vlastně mi to trvalo hrozně dlouho. Pár dní poté jsem nevystrčila paty z domu." uchechtne se Amy. ,,Víš..tohle jsem ti možná neřekla ale naše rodina pochází z Bližšího Východu. Z otcovy strany." nadhodí nevzrušeně.

,,Vážně? Já mám zase rodiče z.."

,,Španělsko a Francie?"

,,Někdy ti ji představím..." usoudí Shawn.

,,C-co? Koho?" zeptá se Amy zmateně.

,,Moji mamku, i tátu a ségru. Tu hlavně!" zvolá Shawn vesele a chytne ji za ruce.

,,S-Shawne...nemyslím si že.. že je to dobrý nápad." zakroutí Amy nejistě hlavou.

,,Ale ano. Chci aby znali někoho kdo je pro mě tak důležitý. Vlastně o tobě zatím ani neví." pokrčí letmo rameny.

,,Zato táta by tě moc rád poznal." semkne Amy rty do úzké linky.

,,Mám se bát?" zasměje se Shawn a svraští obočí. Setkání s otcem vaší přítelkyně každý bral jako konec všeho dobrého.

,,Ne! To vážně ne, jen...je trochu... nedůvěřivý?" pípne opatrně a nakloní hlavu na stranu.

,,Dobře. Myslím že projdu." pokýval Shawn hlavou.

,,Určitě." zamumlá Amy a přejde blíže k Shawnovi. ,,Stejně nenajdu odpověď na jednu otázku." zamyslí se Amy a nervózně přešlápne. ,,Víš, na světě je spousta holek. Vážně spoustu, jsou krásné, jsou..jsou.. dokonalé...a mají sami sebe rády. Mají sebevědomí a vědí co chtějí. Umí si prosadit svůj názor. To je podle mě to co muže na ženách přitahuje. Takové jsou tam venku, ale přesto..tady před tebou teď stojím já." zamumlá a odvrátí pohled. ,,Nezvládnu se nikomu postavit, nevěřím si ani trošičku. Ne..."

Když v tom ji někdo přeruší. Konkrétně něco. Byli to totiž Shawnovi jemné rty. Nechtěl dále poslouchat jak o sobě mluví stále záporně. Věděl že je ta pravá, že pro něj dokonalá je. Ona byla, jeho růže skrytá v tisíci hvězd. Když se odtáhli, díval se jí hluboko do očí. Do těch nádherných zelenohnědých oči.

,,Jsi krásná." zašeptal. ,,Jsi..laskavá, nikdy jsem nepotkal nikoho s tak čistou duší. Na tom sebevědomí zapracujeme. Společně. Nemění to nic na tom jak jsi skvělá, jak jsi ochotná komukoliv pomoci. A jak moc tě miluju." pohladí ji po tváři. ,,Nemusíš... být jako ostatní. Protože tohle jsi ty." zasměje se. Byl to ten upřímný zvonivý smích.

Amy ho zkoumavě pohladí po zvlněných tmavě hnědých vlasech. Cítila jak jí rudly tváře a opře si čelo o jeho.

...................................

,,Děkuju za odvoz. Uvidíme se v neděli." poděkuje Amy a věnuje Shawnovi polibek.

,,Užij si to." houkne Shawn těsně před tím než dívka zabouchne dveře od černého auta.

Byla lehce nervózní, ale nedočkavost veškerý strach přemohla. Byl to strach z toho že se dozví něco špatného a že se nenaplní její očekávání. Stála před bistrem, které působilo přesně jako z osmdesátých let. Kostkovaná podlaha do černo bílé, a servírky s čepičkou na hlavě. Vyhlížela mezi stoly svého otce. Až ho konečně zahlédla u jednoho ze stolů, který byl spíše u okna.

,,Ahoj." pozdravila tiše, a odložila si bundu.

,,Ahoj zlato." zašveholil otec a zvedl se. Objal svoji dceru a pokynul jí aby se posadila.

,,Sem jsme chodily s tvojí matkou nejčastěji. Pokaždé jsme si sedly přesně k tomuhle stolu. Mohlo nám být o něco víc než tobě." začne s vyprávěním a s výdechem se rozhlédne po útulném podniku. ,,Je to tu hezké nemyslíš?" pousměje se.

,,Je to tu krásné. Úplně si představuju jak tady s mámou sedíte." zasnila se Amy.

,,Vidíš ty přehrávače u každého stolu?" poukázal na malé červené bedýnky, které byly připevněny na každém stole. ,,Podívej. Hodíš čtvrťák, a..."

Rozezněla se impozantní melodie, která byla velmi příjemná uším.

,,Co to je?" zeptala se Amy se zájmem.

Otec jen pokrčil rameny a semkl rty do úzké linky.

,,Nemám tušení." zasmál se. ,,Ale přesně tuhle skladbu jsme si pouštěli třeba padesátkrát za sebou. Emily se vždycky zvedla a tančila mezi stoly. Bylo to..šílené, ale kouzelné."

Amy pocítila zahřátí u srdce, když slyšela svého otce jak o své zesnulé ženě mluví se stále znatelným zamilováním. Melodie skončila. Proto Amy vytáhla z kapsy od džín další čtvrťák a vhodila jej do přehrávače. Opět se rozezněla líbivá melodie, a naplno se do ní zaposlouchala. Představila si svoji matku, vzpomněla si na písničku kterou jí vždy zpívala před spaním. I když od sebe zrovna byli na míle daleko. Pouto, které drželo jejich rodinu pohromadě vzdálenost nikdy nepřetrhla. Ani teď. Stále jsou spolu.......a vždy budou.