Life of the Party [S.M.]

Twenty-two...

,,Tak co mi zazpíváš?" usadí se Shawn nedočkavě.

,,Jen chci abys věděl, že je to jen tak pro zábavu. A abys neočekával něco..." podotkla Amy a převzala si od Shawna kytaru.

,,Nádech. Výdech." naznačil Shawn. Amy po něm zopakovala, a chytila kytaru pohodlně.

Pomalu začala přejíždět po strunách prsty, a již v prvních akordech Shawn rozpoznal, že nejspíše zazpívá jeho písničku, Running Low. Psal jí o lásce, i když v tu dobu žádnou k nikomu necítil. Možná to tušil dopředu. Možná cítil že mu do života padne právě ta kudrnatá dívka s ďolíčky ve tvářích, jejíž úsměv je zářivější než tisíce hvězd.
Netušil jak moc zaražený bude poté, co z úst vydala první hlásky. Tiše naslouchal, a nespouštěl z její tváře oči, která byla podle grimas, spolu s celým tělem, naprosto vžitá do písně. Nepotřebovala velký rozsah, ani ne nějak zvláště silný hlas. Jemnost a upřímnost hlasu naprosto stačila, a dělala jej výjimečným. Zazpívala jen refrén, stále se zavřenými víčky dozpívala poslední větu, a pomalu oči otevírala. Opatrně a s výrazem plným očekávání pohlédne na hnědovlasého chlapce, který na ni jen s údivem hleděl.

,,Páni. Já..nevím co na to říct." začne Shawn značně ne ve své kůži.

,,Poslyš...varovala jsem tě že neu..."

,,Zpíváš nádherně." přeruší ji Shawn tiše a stále zkoumá každý detail její tváře.

,,Ale to ne. Vždyť..."

,,Nauč se přijímat lichotky. Zpíváš dokonale, nikdy jsem neslyšel čistší hlas."

,,Děkuju ti." uklidní se Amy a nesměle přijme lichotku. Nebyla na říkání hezkých věcí na její účet zvyklá. Proto nevěděla jak lichotku správně přijmout.

,,Jsi první před kým jsem zpívala. Vždycky jsem se bála. Že se to někomu nebude líbit, nebo že..."

,,A to jsi usoudila dřív než jsi to vůbec zkusila." nadzvedl jedno obočí a pohladil jí po rameni. ,,Měla by jsi se více otevřít světu." šeptne a zastrčí jí neposedný pramínek jejích kudrnatých vlasů za ucho.

Od toho okamžiku věděla, že s Shawnem pro ni nebude nic nemožné. Rozuměl jí tak jako nikdo jiný. Jako by při pouhém pohledu dokázal vyčíst všechny pocity, které se v ní nyní mísily. Nechtěla překazit krásnou chvíli ve které si hluboce hleděly do očí, a čekaly, zdali ten druhý vykoná krok. Položila mu opatrně ruku na tvář a pomalu ho políbila. Nebyl to jen tak nějaký polibek. Nahradil tisíce slov. Když se pomalu odtáhla, pousmála se na něj.

Shawn byl zmatený. Nikdy mu dívka nepopletla hlavu tak, jako právě tahle. Nedokázal pobrat to jak ho mohlo potkat takové štěstí. Jak mohl právě on narazit na dívku, jejíž úsměv pro něj bude zářivější než slunce. Seděla tam naproti němu, s jemným úsměvem na tváři, a Shawn se snažil stále vzpamatovat z předešlého polibku.

,,Řekl bych že tyhle chvilky nám půjdou." prohlásil tiše, a stále je od sebe dělila nebezpečná vzdálenost, zhruba pět centimetrů.

,,A-asi ano." zamumlá Amy koktavě, poté co si uvědomí jaký neohrabaný čin právě vykonala. Proto se rychle odtáhne. Shawn jen rychle zamrká a odkašle si.

,,Dobře..co takhle film?" navrhne s úsměvem.

,,To zní dobře. Jsi fanoušek Harryho Pottera?" přivře Amy oči a napjatě čeká na Shawnovu odpověď.

,,Jo! Jasně, miluju Harryho Pottera!" zvolal Shawn a bleskově se zvedl.

,,Vážně?" zvolala Amy a zvedla se hned po Shawnovi. ,,Četla jsem knížky, dokonce jsem si jako magor koupila v Londýně hábit!"