Life of the Party [S.M.]

Fourty-nine...

Nicota. Prázdnota v srdci. Prázdnota bez toho druhého. Milovali se, možná že až příliš.
Městem se rozhostila tma. Tichým pokojem se ozývalo jen tikání hodin a kudrnatá zoufale zamilovaná dívka tiše hleděla do stropu.
Otevřelo se cvaknutí a následné otevření dveří.

,,Zlato, pojď se najíst." usměje se povzbudivě. Její otec pro ni byl ohromnou oporou. Také jedinou, když u nich doma zrovna nebyl Will, což bylo prakticky pořád. Přátele které ve škole měla do toho zatahovat nechtěla. Krom toho, padlo by spoustu dotazů na Shawna.

,,Nemám hlad. Děkuju." odvětí Amy a přikryje se dekou. Charles si povzdechl, a otevřel bílé dveře dokořán. Vešel, rozhlédl se po temném pokoji, který byl osvětlen jen světýlky, a posadil se na postel.

,,Nemáme to s láskou lehké, co?" uchechtne se. Amy se zvedla a pevně jej obejmula.

,,Je to tak." potvrdí a když se odtáhnou, opře si o něj hlavu.

,,Víš, máma byla moje první opravdická láska." usmál se a zadíval se na jejich společnou fotku na nočním stolku. ,,Láska z vejšky. Dokončila studium a společně jsem se přestěhovali sem do města."

,,Romantika." zasměje se Amy. Po dlouhé době.

,,Amy, já...vím že se milujete. A ty...už ti někdy někdo řekl že nad láskou přemýšlíš až moc?" položil jí prostou otázku.

,,Ne. Zato já si to říkám dost často." přitaká a povzdechne si.

,,Když někoho miluješ, okolnosti by vás neměli zajímat. A postaví-li se vám na vaší společné cestě nějaká překážka do cesty..." odmlčel se a pokrčil rameny. ,,...prostě se chytnete za ruce, a překonáte ji. Společně."

Měl pravdu! Měl naprostou pravdu! Mohla by Shawnovi o Hannah prostě povědět. Třeba se to dokáže nějak slušně vyřešit. Ale když ne...tak co potom? Ztratí Shawna, on ztratí sny. Přestaň se bát. Když jde o lásku, nesmíš se bát!

,,Společně..." zopakuje po něm. ,,Společně!" vykřikne a prudce se zvedne. ,,Jsi ten nejlepší táta na světe. Mám tě ráda!"

Charles se zasměje. ,,To je ta Amy kterou by tady teď máma chtěla vidět." prohlásí. ,,Odvážnou, a laskavou."

•
•

,,Hannah?" osloví Shawn dívku, která se na něj se zářivě bílým úsměvem otočí.

,,Ano?" zašveholí.

,,Můžeme si...promluvit?" zeptá se s neutrálním výrazem.

Hannah se zmateně rozhédla. Když viděla, že kolem není nikdo kdo by je rušil, usmála se. ,,Ale jistě."

Odešli do vedlejšího kanclu. Shawn se naproti ní postavil. Nejspíše nenaplní její očekávání. Vyznat lásku se jí totiž nechystal.

,,Víš, možná se k tobě dostalo...co...s-se stalo." nadhodil nejprve Shawn.

,,Ano! Ano, je mi to moc líto. Nechápu jak tě mohla opustit." chlácholila jej falešně a okamžitě se ho snažila obejmout. Shawn ji však zadržel.

,,Moment. Jak můžeš vědět že se ona rozešla se mnou? Jediný kdo takové podrobnosti ví je Andrew a Joshian. Nikdo jiný..."

,,Ano! Ano, ovšem. Ale...ale řekl mi to Andrew." zalhala Hannah. Shawn si ji změřil podezíravým pohledem.

,,Ne, neřekl." ozvalo se tlumeným hlasem za dveřmi. Byl to Andrew, a Shawn by se v jiné situaci popadal smíchy za břicho. Teď se na svou stylistku jen s nadzvednutým obočím pronikavě podíval.

,,Co mi tajíš?"

Hannah se nejprve zatvářila nevinně. Po chvilce se však její výraz změnil v úplný opak, v provinilý.

,,Udělala jsem to pro tvoje dobro." vypustí najednou.

Nemohl uvěřit svým uším. ,,C-cože?" zamračil se.

,,Nechtěla jsem aby to všechno co jsi vybudoval zničila." špitla tak, aby byl co nejméně naštvaný.

,,Děláš si ze mě srandu?!" vykřikl rozrušeně.

,,Shawne, vedle sebe potřebuješ někoho trochu jiného než je ona." odvětí Hannah. ,,Třeba mě!" dodá opatrně.

Shawn tomu stále nemohl uvěřit. Vztek který v sobě dusil se už už chystal na povrch. Nikdy v životě nebyl tak zklamaný a rozčilený. Nikdy. Chtělo se mu brečet, chtěl řvát a zároveň něco rozbít. Kdyby se nejednalo o holku, určitě by neudělal hezkou věc.

,,Vypadni." vydechl vztekle.

,,Co prosím?'' ohradila se, absolutně neprávem.

,,Okamžitě odejdi. Už tě nikdy nechci vidět." procedil skrze zaťaté zuby. Hannah nejprve jen otevřela pusu, a hned poté zavřela. Pak sebrala kabelku ze země a bez jakýchkoli dalších slov opustila místnost. Shawn se musel opřít. Jak jen mohla? Jak? Nepřemýšlel dlouho, vyrazil dveře a rozeběhl se ven...