Life of the Party [S.M.]

Fifteen...

,,Kam pojedeme dnes?"

,,Můžeme třeba do večerního města." navrhl Shawn. Jeho úsměv byl stále poněkud zkřivený, pravděpodobně z jeho posledního zjištění.

,,Shawne, já vím že na to pořád myslíš." změří jej Amy pronikavým pohledem.

,,Já vím, jen mě to prostě překvapilo. Nikdy bych neřekl že by... někdo jako ty, mohl.. mít.."

,,O nic nešlo Shawne. Rakovinu se podařilo vyléčit a už dva roky po ní není ani památky. Vlastně jsem ti to ani neměla v plánu říkat. Protože to pro mě bylo bezvýznamné." uklidní ho, jenže Shawn je stále viditelně nesvůj.

,,Dobře, budu dělat, že jsem o tom nikdy neslyšel." zamumlá Shawn a poté zastaví auto. Když vystoupí, otevře brunetce dveře aby mohla vystoupit a nabídne jí rámě které ochotně přijme. Společně se rozejdou osvícenými ulicemi. Nepotřebují slova. Stačí jim užívat si přítomnosti toho druhého. Ale přesto oboum vázne v hlavě jedna myšlenka. Jedna jediná myšlenka. Jak to mezi nimi je? Amy měla vzato, že až Shawn odjede ze San Francisca, zapomene. Jenže Shawn věděl že to se nestane. Že na ni bude myslet každý den, a snažil se vymyslet něco, jak by s ní mohl trávit čas i nadále. Ale jednu věc věděl. Našel někoho, s kým si rozumí víc než sám se sebou. A to je umění opravdové lásky.

,,Jak se ti tady vlastně líbí? Myslím, San Francisco? A co ti naopak na Torontu chybí?" zeptá se Amy se zájmem a zastrčí se pramen vlasů za ucho. Shawnovi přišlo vtipné jak se marně snažila vlasy, které jí následkem větru nalítali do obličeje, snaží dostat pryč.

,,San Francisco jsem měl vždycky rád. Jezdívali jsme sem často s Magconem, takže se sem vždycky rád vracím. Město je to krásné, jedno z mých nejoblíbenějších ve Spojených státech." usmál se. Když se chystal mluvit o Torontu, úsměv mu trochu poklesl. ,,A na Torontu mi chybí vůbec to že je to můj domov. Město kde jsem se narodil. Hlavně rodina, která mě na jakémkoli turné nedoprovází. Pro moji mámu to bylo těžké hlavně když jsem ještě nebyl plnoletý. Pustila mě protože věděla že si plním sen a že je to pro mě důležité. Za což jsem jí nadosmrti vděčný." Shawn se pousměje když si vzpomene na to, jak velkou oporou pro něj jeho máma je. Bez ní by to nebyl on.

,,To je krásný. Naše mamky by si byli vážně podobný." usměje se Amy, což v Shawnovi vyvolá velkou zvědavost.

,,Amy..v-víš.. zajímalo by mě..." zakoktá Shawn, když v tom ho Amy přeruší.

,,Jak?" podívá se na něj, jakoby nic. Ne před každým se jí o tom mluví jednoduše. Ale už od začátku věděla, že Shawnovi bude moct říct cokoliv.

,,To stejné co jsem měla já. Akorát v agresivnější verzi. Objevili to ve třetím stádiu, což bylo pozdě. Už měla metastáze ve dvouch třetinách těla. Proto to byl takový šok." odpoví již sklesle. Oba se posadí na lavičku která byla podél chodníku. ,,Bylo to tak náhlé. Nikdo to nečekal."

Bylo ticho. Žádný z nich neměl tušení co říct. Nakonec chvíli ticha přerušil Shawn.

,,Koukám že se s tebou život moc nemazlil Cooperová." uchechtl se. Amy se na něj jen koutkem oka podívá a začne se smát. Jak je to možné? Jen Shawn ji dokázal pouhými slovy rozesmát.

,,To ne. Zítřky leží v neznámu, ale často přináší naději." zamumlá a tentokrát se na Shawna podívá zpříma.

,,Nechápu proč se před světem tolik ukrýváš.." zašeptá Shawn.

Amy sklopila pohled a pokrčila rameny. Konečně si to totiž začala uvědomovat a sama sobě přiznávat. Teprve po tom, co jí to musel říct sám Shawn Mendes.

,,Vždycky ve škole... sedím úplně vzadu u okna. Za vysokými lidmi. Vyššími než jsem já. Je to totiž jedna z nejzaručenějších variant jak nebýt vyvolán učitelkou. Nemám problém odpovědět, učím se řekla bych že docela dobře. Ale radši mlčím než abych řekla něco špatně." zamručí Amy a upraví si límeček džínové bundy s kožichem.

,,Jsi nerada středem pozornosti." pochopí Shawn a pokývá hlavou a Amy jen letmo přikývne. Před nikým se moc nesvěřovala, ale Shawnovi plně věřila. I přesto že ho znala necelý měsíc.

,,Možná tomu neuvěříš ale byl jsem na tom podobně." usměje se. ,,Magcon mi pomohl s tolika věcmi se kterými jsem měl do té doby problém. A teď dokážu vystupovat před tisíci lidmi. Možná... možná okolo sebe taky potřebuješ víc lidí, kterým budeš víc věřit a kterým se kdykoli svěříš." namítl.

,,Asi máš pravdu. Vlastně jich takových moc nemám. Jen Will." pokrčí rameny a zadívá se někam do dálky.