Life of the Party [S.M.]

Twenty-four...

,,Děkuju. Nashle." mávne taxikářovi, se kterým jezdí téměř pokaždé, když jezdí za Shawnem. Vystoupila z nablýskaného auta, a bez pozastavování se vydala směrem k domu. Všimla si nově nasázených stromků, a nového vrátného, který hlídal u dveří. Vypadal sympatičtěji než ten předchozí.

,,Dobrej. Jdu za panem Mendesem." usměje se na muže Amy, který by jí klidně mohl dělat slunečník, vzhledem k tomu že byl o hlavu vyšší než ona sama.

,,Opravdu? A ví o tom pan Mendes?" optal se muž zdvořile a nadzvedl obočí.

,,Hm, měl by. Jsem jeho přítelkyně." nadhodila Amy. Snažila se působit přesvědčivě.

,,Vy jste slečna Cooperová?"

,,Ano! To..jsem já."
.
.
.
Kudrnatá dívka nejistě zaklepala na leštěné dveře, vyrobeny pravděpodobně z toho nejvzácnějšího dřeva. Vzpomněla si při tom na svoje obyčejné bílé dveře od pokoje.
Za dveřmi se ozývaly rychle kroky a následné cvaknutí zámku. Dveře se otevřely, a v nich stál vysoký, hnědooký kluk, jež Amy dělá posledních pár měsíců tak moc šťastnou.

,,Ahoj zlato." zašveholil vesele a pevně ji objal.

,,Ahoj." pozdravila nazpět a nechala se pozvat dovnitř.

,,Tolik jsi mi chyběla. Stačilo mi těch pět dní." uculí se a věnuje jí romantický polibek. Takový, jaké si páry dávali ve filmech poté, co se neviděli půl roku.
Takové filmy měla Amy velmi ráda. Často v nich nacházela lásku, kterou mezi sebou měli kdysy dávno, její rodiče.

,,Ty mě taky, moc. Neměla jsem koho drbat na zádech, nebo se o koho starat. Nebo se s kým koukat na filmy." zamumlá mu Amy do ramene.

Shawn jí jen věnuje polibek do vlasů, a Amy cítila jak mu zavibrovala hruď od zvonivého smíchu. Ten smích tolik milovala. Také jí ale chyběl, ty dny, které s ním nestrávila.

,,Co škola?" zeptal se Shawn se zájmem, a odkráčel dovnitř bytu.

,,Jak se to vezme. Další výslechy." oznámí Amy pochmurně, vyzuje si své už ne tak bílé tenisky a následuje Shawna.

,,Ale bude to ještě horší. Začne to, běžným odchytáváním na ulici. Pak se to přehoupne na stalkování, a bude se to stupňovat." prohlásí Shawn ponuře a obejme ji okolo pasu.

,,Proč by? Vždyť nejsem.."

,,To nevadí. Nemusíš být slavná. Stačí když s někým takovým randíš." pokrčí rameny. ,,Nechci ti komplikovat život."

,,Však nekomplikuješ." dloubne jej Amy do ramene. ,,Komplikuju si ho sama." dodá.

Shawn se jen s výdechem pousměje. ,,Máš hlad?" zeptá se mimo téma.

,,Ani ne, děkuju." odvětí Amy a posadí se na gauč. ,,Co ty...nové písničky. Ty remixy myslím." pokusí se zjistit.

,,Dobrý. Za měsíc budou venku." oznámil Shawn a sedl si vedle ní. Obmotal jí ruku okolo ramene.

,,Co chceš dnes, dělat?"

Amy se zamyslela. Když už Shawna neviděla skoro týden, měla v plánu si ho užít.

,,Navrhuju..."

,,Nech mě hádat. Zůstat se celý zbytek dne válet u filmů ve společnosti toho druhého, a aby se neřeklo že jsme nedělali vůbec nic, jít na večerní, procházku." odtuší Shawn. ,,A dnešní línej den nahradíme vysoce aktivním zítřkem."

,,Je možný že mě znáš jako sebe samého?" položí Amy řečnickou otázku, a stiskne mu dlaň.

,,Ovšem že je. Je to totiž úplně stejný jako když znám sebe." zazubí se Shawn. ,,Jsme stejní."

Nastala jedna z těch romantických chvil, při kterých si vzájemně hleděli do očí, a beze slov se usmívali.

......................

,,Asi často posiluješ že?" nadhodila Amy zamyšleně, a zkoumala Shawnovi svaly na ruce, kterou měl Shawn hozenou přes její ramena.

,,Jak se to vezme. Když můžu a najdu si čas, tak ano." odpoví Shawn ledabyle, a věnuje pozornost svému telefonu.

,,Co teď?" zeptá se Amy a zvedne se z pohodlné pozice, ve které byl Shawn náhrada za polštář. 

,,Co kdybych ti něco upekla?" navrhne Amy živě, a vyskočí z postele.

,,Umíš péct?" zeptal se Shawn pobaveně se skrčeným obočím.

,,Jistě! Každá žena v domácnosti musí umět něco upíct." prohlásí.

,,Tím pádem souhlasím. Ovšem, na vlastní nebezpečí." zvedne Shawn prst a opře se o rám postele.

,,To platí i pro tebe, až to budeš jíst." zvolá na něj Amy z obýváku, do kterého již odhodlaně odkráčela.

,,To jsme si nedomluvily!" zasměje se Shawn a bleskurychle se zvedne z postele. Doběhne za kudrnatou dívkou do obývacího pokoje. ,,Přeji hodně štěstí. Mezitím si vyřídím nějaký věci. Odeslat nějaký maily, a potvrzení o smlouvě, znáš to." pokrčí rameny a semkne rty.

,,Jasně. Běž si dělat svoje věci, já to zvládnu. Možná ti něco ubyde. Mouka, mléko. Možná až se vrátíš bude chybět i trouba." zamumlá Amy a rozhlédne se okolo jakoby nic.

Shawnovi proto kamenná tvář nevydržela zvláštně dlouho, a oba propukly v nesmyslný smích. Bezdůvodně se smějí jen hlupáci, říkali nám rodiče. Ovšem stačí jen přítomnost toho, koho tolik milujete. Nepotřebujete důvod. Dospělí proto mohou za hlupáka považovat toho, jenž poznal lásku.