Já něco cítím (Loki FF)

5.kapitola-Podezření

Z pohledu Lokiho:

Bylo docela vtipné je pozorovat jak se hádají. Bylo to jak pozorovat nějakou telenovelu.

Všiml jsem si jejích modřin na noze nad patou a na obou rukou jí trčeli otlačeniny a čerstvé šrámy. Jako kdyby jí někdo mlátil nějakou věcí a potom jí hodil o stěnu. Měl jsem z toho nějaký divný pocit po celém těle, nedokážu si to vysvětlit. Zůstal jsem jen stát a pozoroval ji. Kde k nim sakra mohla přijít? To že midgarďané málo vydrží jsem věděl, jsou tak slabý a hloupí až je to k nedůvěře.

...Nechápu co na těch midgarďanech vidí můj bratr hlavně na midgarďankách. Vždiť nejsou ani ničím zvláštní....

Přemýšlel jsem o tom kde k nim mohla přijít nevím proč, ale takhle jí jen tak, při výcviku zřídit nemohli a nebo je tak slabá že se nechala. Začínalo mě to postupně šrotovat v hlavě. Nakonec jsem usoudil že to po čase z ní nějak dostanu. A později jí že života udělám peklo, ta bude ještě prosit aby byla ode mě co nejdál... Té myšlence jsem se musel zasmát. Ale v tom mě z myšlenek vytrhlo to že ta žena přistoupila ke strážci...

....Vzala si od něj nějaký přístroj a klíček, poté přistoupila ke mě, vzala pouta, klíčkem je otevřena a sundala je.

Byl jsem v celku překvapení ale na tváři mi pohrával naprosto poker face.

"Ty pouta bych vám radil zase rychle nasadit ať něco neprovede!!"
upozornil jí ten z páskou přes oko.

"Tak hele pidloočko, mám ho naučit zdejším zvykům a né ho držet jako psance. Takhle se fakt nic nezmění na Asgardu ho drželi ve vězení a změnil se snad. A navíc já ho nebudu k ničemu nutit. Je to stejně na nic. A navíc na starost jste ho dal mě. Tak mi radši dejte pokoj s tím vaším komandováním a nech tě mě se nasnídat. Domluveno!! Fajn teď me nechte laskavě bejt a vypadněte. Ahoj"to ho na chvíli zaseklo protože tak ráznou a rychlou odpověď nečekal....

A já myslel že jsem vězeň. To jsou mi novinky tenhle vozembouch mě má jako něco naučit. Tak to ani náhodou budu ji to tam ztěžovat že mě bude ještě prosit o odpuštění!!! Na druhou stranu měla pravdu: Je na nic mě do něčeho nutit stejně to nikdy nebudu brát vážně.🙄🙄

...Po chvíli promluvil.

"Dobře. Tak mu ukažte pokoj a ať se taky nasnídá, oblečení má už ve skříni tak ať se převlékne. Ty papíry vám někdo pošle. A užijte si svou první misi. Kdyby něco volejte" ustoupil jako vážně!!!??? Tak to je ale srab. Že by se bál týhle ženský!?
Umřu smíchy....

Z pohledu Sofi:

"Takže to jako s ním tu mám být 2 týdny vydržet sama!!! No to nemyslíš vážně!!!??"

"Tak hele dostal jsem rozkaz že ti mám pomoct ale rozhodně né na úkor mých povinnosti já do té Paříže musím. Kvůli......obchodu...a Pepper tam jede se mnou protože.....protože potřeb...potřebuju....asistentku." zatvářil se naprosto nevině a dal ruce do obraného gesta.

"Obchodu!!!! To jako si myslíš že ti takovou lež uvěřim! A prostě mě tu s ním necháš samotnou s tím 'bohem'."

"Jop přesně to protože..."

"Mě se chceš zbavit tak to teda díky."řekla jsem smutně.

Vlastně jsem na něj nebyla ani naštvaná spíš jsem byla smutná že mě tu jen tak nechá samotnou. A to dneska jdu s Philem na večeři a já se mu to všechno chci říct. ...
...To že teď mám teď práci a mám hlídat a naučit zdejším zvykům jednoho cizince. A s ním nebudu moct trávit tolik času....