Já něco cítím (Loki FF)

8.kapitola- Ráno a já ho už teď nesnáším.

Z pohledu Nat:

Přišla jsem teda do Tower. Jarvis mě pustil, zřejmě ho Sof informovala že přijdu. Nebyla v nikde k nalezení tak asi šla spát, do ubytovacích kapacit mě Jarvis nepustil zmetek jeden uměle naprogramovaný.

Potom došlo že bych ji akorát tak probudila stejně ho nemám ráda.

Vzala jsem papíry i lístek se vzkazem od Sof. To bude zase noc, snad to zítra zvládnu. Mám ještě Furymu nabídnout něco co by Sof alespoň zpříjemnit pobyt s tím namyšleným Bohem. Tak ať to mám za sebou!

Z pohledu Sofi:

Ležela jsem na posteli a v tom se ozval Jarvisův hlas celkem mě vyděsil.

"Paní Sofie je tu Nataša Romanovová a chce vejít do pokojové chodby mám jí to povolit."

"Ne teď ne řekni jí že už jsem dávno usnula."hned jsem měla jasné co odpovím, protože jsem nechtěla aby se do toho zamíchala. Abych upřesnila měla jsem volné modré tričko a v něm mi byly vidět snad všechny modřiny co jsem měla, když nepočítám ty na hrudi a zádech.

"Jistě jak si přejete Paní."tak a je to.
Pomalu jsem zase padala do svého přemýšlení.

....jak to udělat? A proč mohl mě tak nechat. Je opravdu tak moc zlý a bezcitný?...

Nejvíc mě zaráželo co jsem v jednu chvíli zahlédla v jeho očích....měl tak krásné oči. Oči plné síly, strachu, obav, odhodlání, něhy a tak božsky smaragdově zelené...

Co to meleš vykašli se na něj to že ti pomohl neznamená že to udělal ze slušnosti. Za chvíli se do něj zamiluješ a on ti akorát zlomí srdce. Je stejnej jak všichni ostatní.
Bezcitný a jsem mu akorát k smíchu, prostě miluju Phila a nikdy se nezamiluji do nikoho jiného.
Jak bych mohla a i kdyby. Phil by se mě nevzdal, radši by mě zabil než abych byla šťastná s někým jiným. Ikdyž s ním jsem už moc štěstí nepocítila.

NIKDY by mě to nedovolil. A kdo by mě chtěl jsem jen vyžle s prachama co  nemá mozek teda to podle některých.

Bolelo mě to když jsem to od všech novin a zpráv v TV viděla. To si nemůžou najít někoho jiného a mě nechat jít dál svým životem?!
Odpověď: ne!
Vždy mě byli schopní zkritizoval a schodiť kvůli čemukoliv.

Po chvilce jsem moje myšlenky zase zabloudili k Lokimu a já nějakým způsobem usla.

Z pohledu Lokiho:

Probudil jsem se a zase myslel na ní. Co jí dneska provedu? Nebo mám bejt jen nepříjemný a ignorovat jí? Co by jí tak naštvalo?

Moc často jsem na tohle nemyslel ale nechci aby si myslela že to se mnou bude mít jednoduché. Protože taky nebude.
Možná jsem to chtěl taky aby si nemyslela že když jsem jí pomohl tak na ní budu hodnej.
O tom si může nechat jen zdát a nebo ne?

Že včerejšího záchvěvu slabosti a SENTIMENTU jsem se vyléčit dobrým spaním.
Může si být jistá že bude prosit abych už utekl.

Z pohledu Sofi:

Zakručelo mi v břiše. Ježiš já mám takovej hlad.
'No a divíš se, vždyť jsi se včera nenajedla!!'
No jo, no jo tak zase klid.

Vešla jsem do kuchyně se strašnou chutí na lazaně. Mňam.
Začala jsem si jen připravovat. ingredience a už se ve dveřích objevil Clint.

"Co to tu tak krásně voní!?"
Ach jo a to jsem je sotva začala dělat.
Je fakt nepoučitelnej vždycky když udělám lazaně zbude mi stěží jen půlka. Je totiž schopnej zblajznout tak 8-9 vrchovatejch talířů, teda jako víc jsem jich odmítla dělat. Nakonec jsem si musela vytáhnou jogurt s rohlíkem abych se vůbec najedla...