Já něco cítím (Loki FF)

1.kapitola-prosím NE

"Co to sakra mělo být?!!!"zařval na mě můj přítel Phil. Když jsme se vrátili po večírku domů ,na kterým jsem vlastně ani nemusela vůbec být.

"Co tím myslíš?"zeptala jsem se a přitom se mi roztřásl hlas, jelikož jsem věděla co přijde.

"Tak holčička neví jo!!!! Nedělej ze sebe chudáčka já tě vyděl jak si se ke Kirkovi měla!"

"Ale lásko to není pravda. Vždyť já miluju tebe" řekla jsem upřímně a bylo mi líto že si myslí že bych ho podvedla.

"Ty ,ty se mi opovažuješ odmlouvat!!!"

V tu chvíli mi dal takovou facku že jsem zavrávorala a padla na zem, rovnou na roh botníku takže mi z hlavy začala téct krev. Potom do mě začal surově kopat a já začala brečet a prosit ho aby už přestal. Bolelo to ale pořád jsem ho milovala. Nemůžu přestat!! To ON byl mou oporou když mě a Tonymu (to je její bratr 🙂) zemřeli rodiče. Dostala jsem se s toho, nebo si to jednom nalhávám? Pár týdnů po jejich pohřbu mě poprvé zmlátil a potom mě z-z-znas-sil-nil....bodlo mě to u srdce i když je to už 6let!!...

"PROSÍM. Prosím už dost. DOST."

"Ty jedna, jak se vůbec opovažuješ doprošovat nějakých práv. Jediné na co máš nárok je mi vařit, prát a kdykoliv když chci se se mnou vyspat!! JE. TI. TO. JASNÝ.!!!!!!"

"Ne"potiše špitnu
"Co já tě zřejmě neslyšel!"výkřik na ně jedovatě
"ANO" zafňukám
"Ty si tak naivní že si myslíš že jsem to neslyšel!!"

Vtom vzal baseballovou pálku a napral mi jí přímo do břicha. Ještě mě přibližně půl hodiny mlátil a já jen doufala že ta bolest rychle přejde a přemýšlela o tom jaké by to mohlo být kdyby nebyl tak moc žárliví....

"Tak to by jsme měli. A pamatuj že kdyby jsme zítra nešli k tvému bratrovi na tu oslavu tak to bude 100 horší!!"

Naposledy mě kopl do břicha a potom mě vzal na rameno a surově hodil na dlažbu v koupelně. Kde mě zamknul......

-----------------------------------------------------------

Po chvilce plné slz a zatracené sebelítosti jsem se pokusila vstát a to se mi taky po dlouhé době záhadně povedlo.

Zalezla jsem do sprchy abych  ze sebe  dostala  všechnu  tu krev, potém jsem vzala lékárničku a začala se řádně ošetřovat. První jsem si začala síť ránu na čele a snažila se o to aby to ještě více nebolelo , zadruhé jsem začala mazat všechny místa, kde se mi začali tvořit modřiny.

Vtom se ozvalo cvaknutí zámku a......

Z pohledu Phila:

Nechápu jak to jsem s ní vydržel 6 let!!!! I když je to jen kvůli penězům její rodiny ale stejně to nechápu. Je to jen blbka která si najivně myslí že jsem s ní protože ji miluju.

TO SOTVA..... normálně jsem všechny měl už dávno v kapse ale nemůžu na to v tomto případě spěchat už jen proto že její bratr je Tony.....TONY STARK jeden z nejbohatších a nejvlivnějších lidí světa.

Dám tomu ještě měsíc, pak jí požádám o ruku a oberu jako každou.

Teď se jí budu muset "upřímně" omluvit aby to vyšlo.

Přece jen musí si mě vzít!!!.......

Z pohledu Sofi:

....v těch dveřích stál ON.

Nebudu lhát bála jsem se co mi udělá.

Vtom udělal něco co jsem upřímně vůbec nečekala, kleknul si a obejmul mě.

Byla jsem v šoku protože, ono se to často nestávalo i když to taky nebylo poprvé co mě zbil, většinou jen odešel za nějakou !/levnou záležitostí/! a nazýval to "pracovní povinnosti".

Vždy jsem se potom rozbrečela a po čase se začala řezat. Je to asi možná ubohý, asi určitě!!, ale jsou to chvíle kdy na vše zapomenu.

Vše sem vždy řádně uklidnila dřív než se vrátil s rtěnkou na uchu a cucáky na krku a kdoví kde, brácha a ostatní si vždy mysleli že jsou ode mě.

Ano pochopitelně o tom že mě bije nikdo neví a své zranění si bezpečně zakrývám make-upem.

"Promiň, prosím prosím odpusť mi to!!! Já nechci tě mlátit a vůbec už ne abych tě trápil!!"

Nebyla jsem schopná slova ale nakonec jsem přece jen něco řekla"Já ti to nevičítám, ale proči to děláš?"

"Dělám to jen proto že nedokážu snést pomyšlení na to že bych tě kvůli někomu takovému stratil!! Víš co já ti to vynahradím jo zítra mám domluvené nějaké pracovní záležitosti ale pozítří si můžu vzít volno a někom si zajdeme ju?"

"No já nevím jestli můžu ale zkusim to domluvit"

"Dobrý. Takže domluveno pozítří....."

"Phile já ale nevím jestli můžu jít"
řeknu ale on pokračuje jako by se nic nestalo.

"..... večer v baru Limbor"

Poté se zvedl se slovy musím jít pracovat a jen tak si prostě odešel a já zůstala sama v koupelně zmlácená s nechápavým výrazem ve tváři a sedící na prkénku od záchodu.

*****
Takže první kapitola no vím že tahle "knížka" asi nebude stát za nic ale mě psát baví  a doufám že nepřestane

Jak jste již asi pochopili Sofie je křehká dívka která před okolním světem staví stěny😷 od té doby co jí zemřeli rodiče, kvůli autonehodě😫😭♥️🖤....

No ostatní se dozvíte až ve dalšch kapitolách takže zatím čaute 😊😉🤗a adié