𝐆𝐔𝐂𝐂𝐈 𝐈𝐬 𝐌𝐨𝐫𝐞 𝐄𝐱𝐩𝐞𝐧𝐬𝐢𝐯𝐞 ✓

XIV.

Byl víkend a já jsem se ráno rozhodla zajít do centra. Prostě jen tak. Prošla jsem různé obchody, nakoupila vše potřebné - i nepotřebné - a nakonec se stavila ve Starbucks.

Objednávku jsem si vzala s sebou a sedla si někam do rohu místnosti. Byla jsem zabraná do srkání kafete z brčka a projíždění sociálních sítích, až mě probudil něčí rozhovor.

,,Není to Taehyungova bývalá?" zaslechla jsem odněkud.

,,Jo je. Ta špína co mi ho sebrala."

Au?

Nevím kdo a odkud to znělo, ale neotáčela jsem se a dělala že je neslyším. Třeba se dozvím něco nového.

Ale ten hlas mi byl povědomý, už jsem ho určitě někde slyšela.

,,Ale Taehyung si jí zase začíná všímat a to se mi nelíbí, měla bych zakročit."

,,Yejin, to ti to nestačilo minule? Už jsou to dva roky kdy jsi Kaiovi podstrčila ten photoshop aby mu ho poslal."

Cože? O čem to mluví? Jakej photoshop? Kdo je Kai? Jemu...to jako Taemu?

Nastražila jsem uši ještě více.

,,Ne. Jenom prostě nechápu jak se někdo jako ON - jako chápěš, prostě je to někdo, má postavení - může zaobírat JÍ jako je ONA. Však se podívej jak vypadá."

Jedna z nich si povzdechla. ,,Jak myslíš Yejin, ale tentokrát už se mnou nepočítej,'' řekla zřejmě její kamarádka a vstala, protože bylo slyšet zavrzání židle.

Nejde tak o to jméno, spíš o hlas.

Yejin, Yejin, Yejin, Yejin...kde jsem to jenom...

Minulost

,,Něco jsi mi slíbil a navíc jsem se přišla zeptat na ten večer, jestli platí." dala ruce v bok a měřila si mě pohledem.

,,Jo, platí. A už jdu jo? Jenom si chci něco vyřešit?"

,,Vyřešit? To jako s ní?" ukázala na mě prstem s opovrhujícím pohledem.

Současnost

Netrpělivě jsem čekala až to vezme a spěšně, až skoro během jsem utíkala do bytu. Mezitím co se stále ozývalo vyzvánění jsem odemkla dveře a v předsíni skopla boty i bundu.

,,Zaio?"

,,Taehyungu, musíme si promluvit. HNED. Přijď ke mně."

,,Stalo se-"

,,HNED." zdůraznila jsem a típla to. Sice jsem minulý týden řekla, ať se neukazuje, ale tohle je nouzová situace.

Netrpělivě a nervózně jsem přešlapovala do kolečka v obýváku až se divím, že jsem tam to kolo nevychodila.

Bubble - fenka kterou jsem tak pojmenovala - se mi pořád pletla pod nohy. No po pěti minutách to vzdala, vyskočila na gauč kde se uvelebila a koukala na mě jako na debila.

Zvonek.

Rychle jsem přešla ke dveřím, vtáhla ho dovnitř, ani jsem ho nenechala si sundat boty a v obýváku ho posadila hned vedle Bubble. Zavřela jsem a pak se k němu zase vrátila. Bubble si ho už stihla všimnout a lísala se na něj.