𝐆𝐔𝐂𝐂𝐈 𝐈𝐬 𝐌𝐨𝐫𝐞 𝐄𝐱𝐩𝐞𝐧𝐬𝐢𝐯𝐞 ✓

XLI.

,,Tak proč?! Proč jste nic neudělal?! Proč mlčíte?!" vykřikla jsem a po tvářích mi začaly stékat slzy.

,,Proč jste nechal žít ve lži i Taehyunga?!" ukázala jsem na dotyčného, pohledem stále zabodnutým na jeho tátu, od kterého jsem žadonila vysvětlení.

,,Ztratil paměť stejně jako já, akorát plánovaně! Jungkookův otec-"

,,Jungkookův otec je mrtvý," přerušil mě rázným hlasem onen muž. ,,To je jeden z důvodů proč jsem uvolnil svůj program, Taehyungu. Když jsi mi zavolal, že potřebuješ pomoct, chtěl jsem ti rovnou oznámit, že Jeon starší už není." Mluvil na svého syna.

Taehyung stál opodál se zkříženýma rukama a nechápal.

,,Lhal mu i Kook o tom, že já a Tae jsme se nikdy neviděli?" nechala jsem vyplout otázku, která mě zajímala. A mou odpovědí bylo, že pan Kim na to nic neřekl. Jen se ledabyle rozhlížel po místnosti.

,,Můžete mi říct, co se tu děje?" vložil se do toho mladší. ,,Vy se znáte?! Jak? Tati o čem to mluví?"

Pan Kim se ironicky zasmál. ,,Synku, na to teď není vhodná doba a hlavně ne situace-"

,,JE to kurva vhodná situace!" zvýšil hlas a přišel k nám blíž. ,,Můj otec je zjevně nějak zapleten s holkou, která pro mě hodně znamená a ona není vhodná situace na vysvětlení?! Navíc co má s tím co společného Kook? Okej, chcípnul mu táta, což vůbec nevadí, protože dělal bordel. Ale ten zbytek?"

Stihla jsem se za jeho proslovu trochu uklidnit a vydechla jsem přebytečný vzduch. Položila jsem Taemu ruce na ramena. Ruce se mi třásly. ,,Víš...možná - možná má tvůj táta pravdu. Rozhodně není na to vhodná situace."

,,Ale já to chci vědět!" podíval se mi zbouřeně do očí, v kterých se mu odráželo nespočet emocí.

Mlčky jsme ho s panem Kimem pozorovali. Své ruce jsem dávno spustila podél těla a neměla slov. Sama mě sžírá zvědavost, jak to s mými opravdovými rodiči skutečně bylo a zda vzpomínky byly pravdivé.

Neuvěřitelné, co lidský mozek dokáže.

,,Takže ani jeden mi nechcete nic říct?" dal si ruce do kapes. Řekl to sice s klidným hlasem, ale někde v dáli se mihlo zklamání a opovržení. Chvíli vládlo ticho, dokud nepromluvil nejstarší.

,,Svět je malý, že?" zakroutil hlavou, zvedl se a byl na odchodu. Tae se za ním rozběhl jako malý kluk za svým tátou a chytl ho za paži. ,,Tati, prosím. Co tím všechno myslíš?''

Pan Kim se zastavil a zhluboka se nadechl. Pohladil Taeho po vlasech a lítostivě se usmál. Ladně se mu vythrl a už šel opravdu prč.

V Taehyungově pokoji jsme zbyli pouze my dva. Tae ve vlastním světě myšlenek a já s hlavou plného zmatku. Viděla jsem, že zatíná pěsti. Najednou promluvil, až jsem se trochu polekala, jelikož celou dobu mezi námi vládlo ticho.

,,Proč nemůže být aspoň něco jednou v klidu a normální?" vykřkl do prázdna a otočil se na mě. Poté sklopil hlavu a přešel k posteli, na kterou si sedl. Rozkročil nohy a lokty se opřel o stehna. Rukama si promnul obličej.

Odvážila jsem se rozpohybovat a sedla si s povzdechem vedle něj.

,,Řekneš mi aspoň ty, co se ti vynořilo v hlavě během toho co jsi byla mimo?" optal se, jenže já mlčela.

,,To jsem si mohl myslet," šeptl.

,,Tae..."

,,Zaio?" podíval se na mě nezaujatě a čekal, co řeknu.

,,J-já sama nevím, co to má znamenat. Řekli mi že jsem adoptovaná a že mí rodiče zahynuli při požáru. Ale jak to opravdu bylo nevím..."

Najednou si mě stáhl k sobě na klín. ,,Je pravda, že jsme se znali? Protože jestli jo..."

Pokrčila jsem rameny a sklopila pohled. ,,Já opravdu nevím, ale...je to možné protože...v těch vzpomínkách...byl jsi tam. Nebo aspoň minimálně tě ta holčička volala."

Zapletl svou ruku do mých vlasů a donutil mě se mu podívat do očí. ,,Proč si na nic spojeného s tebou nepamatuju?" řekl a snažil se v mých očích něco najít.

,,To taky nevím jistě,'' řekla jsem a po mé větě nastalo velmi dlouhé tiho. Vzájemně jsme si hleděli do očí a snažili se něco vyčíst z toho druhého.

,,Ani nevíš, jak moc se teď snažím ovládat,'' zachraptěl a funěl. ,,Tak kurva moc bych tě teď potřeboval, ale nemůžu. Nechci to zase pokazit. Proto tě žádám, abys odešla, jinak to nedopadne dobře,'' sevřel pevně oční víčka.

,,Tae...''

,,Zaio prosím, aspoň spolupracuj. Nechci to pokazit.''

Já vím. Ale proč mám potřebu tě nechat, aby sis ulevil?

Ne ne ne ne ne. Kamarád Zaio, kamarád.

,,Ale já nechci, aby sis nějak ublížil. Ne v tomhle stavu,'' kníkla jsem a překvapila i samu sebe, když jsem ho silně objala a držela se jako klíště. ,,Taky nechci, aby ses dotkl alkoholu.''

,,Zaio pusť mě.''

,,Ne, máš těžkou chvíli a já jako kamarádka bych ti měla pomoct.''

,,Youngová, sereš mě...''

,,Nepustím se tě.''

Po mé poznámce si povzdechl a i se mnou vstal. Nevím co má v plánu, ale já rozhodně nechci, aby se mu něco stalo. Jenže mé plány na to jak ho uklidnit se vypustily v tu chvíli, kdy jsem pocítila chlad na zádech.

Strhnul mě ze sebe a postavil na zem.

,,Zavolám Namjoonovi ať pro tebe přijede. Bude lepší, když se dnes neuvidíme. A opovaž se sem jakkoliv dobývat. Promiň,'' řekl a zabouchl mi dveře před nosem, což jsem absolutně nečekala.

Vážně...

Mě teď od sebe SÁM odstrčil, aby to nezašlo dál?

Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙
• 💚💭
j-HOPE u enjoyed this shit ✨
~Nana 🐍