𝐆𝐔𝐂𝐂𝐈 𝐈𝐬 𝐌𝐨𝐫𝐞 𝐄𝐱𝐩𝐞𝐧𝐬𝐢𝐯𝐞 ✓

XX.

,,Měly bychom jít Yuro. Za chvíli zvoní, uvidíme se o přestávce.''

,,No dobře, tak zatím,'' zamávala mi a vyběhla ke svojí třídě.

,,Ahoj,'' šeptla jsem, když už byla z dohledu a lajdácky jsem se taky rozešla do své učebny. Dneska vlastně opět posluchárny. Vyšla jsem v místnosti schody úplně nahoru a sedla i na místo, které bylo naštěstí volné.

Vedle mě už seděla nějaká holka se sluchátky v uších, naprosto ignorujíc realitu, na což jsem se lehce uchechtla a zamumlala si: ,,Šťastnéto dítko.''

Poté jsem si taky vytáhla svůj telefon - ostatně jako většina studentů a byla na něm, dokud nezazvonilo. Při příchodu profesora jsme si stoupli.

,,Dobrá třído, posaďte se,'' řekl, položil si své věci na katedru a stoupnul si před tabuli. Spojil si ruce a na tváři se mu vynořil široký úsměv - který nikdy neznačil nic dobrého.

,,Takže děcka, mám skvělou novinku. Zavítal k nám do školy jeden moc milý chlapík a stal se naším mini sponzorem. Ovšem má jednu podmínku,'' řekl učitel a pohupoval se na nohou dopředu a dozadu.

Všichni jsme nastražili uši a narovnali se, protože toto je celkem novina a škola poměrně nedávno vyvěsila nabídku na sponzorské dary. Ne že by nebyla bohatá, ale v dnešní době...kdo by nebral peníze navíc.

Lidi si začali něco šeptat a různě do sebe strkat dohadujíc se, jaký obchodník, či majitel firmy by to mohl být. Nebo zkrátka kdokoliv.

Někdo mi poklepal na rameno a po otočení hlavy jsem zjistila, že je to ta holka vedle mě.

,,O co jde?'' zeptala se, protáhla se a zívla si.

,,Ale nic. Jenom škola konečně našla dalšího sponzora, kterej má ale podmínku prej.''

,,Aha,'' řekla a znovu položila hlavu na lavici. Jak tohle může ve škole vůbec přežívat? Ale nesuďme knihu podle obalu, může být fajn.

,,Pane profesore? A co je to za podmínku?'' zeptal se někdo z předních lavic.

,,Kdybyste mě nechali domluvit a hned nedrbali jako ve firmě, kde pracuje devadesát procent ženského zastoupení, dozvěděli byste se to,'' řekl poměrně zvýšeným hlasem, ale nadšení tam byo stále.

Odkašlal si. ,,Takže. Jeho podmínkou je...''

Protočila jsem očima a zamumlala si: ,,Dramatická pauza pro efekt.''

,,Že bude jeden den navštěvovat naší školu. A vybral si vaší třídu, takže buďte rádi, protože od něj můžete načerpat zkušenosti, jelikož to s focením trochu souvisí. Někteří tam byli na praxi, myslím.''

Ztuhla jsem.

Někteří tam byli na praxi? To jako...

Hodila jsem očkem ke dveřím a čekala, kdy se tam objeví daná osoba, která má školu sponzorovat.

,,Děcka? Přivítejte sem dnes na jeden den vašeho nového žáka,'' řekl a ukázala na dveře, do kterých vešel 'náš' dnešní host.

,,Pane Kime? Pojďte dál,'' dodal a na jeho vyzvání ten člověk konečně vešel. Vykulila jsem oči a rychle se schovala pod stůl s nadějí, že si mě nikdo a hlavně on nevšimne. Jenže, zřejmě jsem nebyla tak potichu, když to vbudilo nejen mou spolusedící, ale přilákalo to pozornost všech.

,,Slečno Youngová? Co tam děláte?'' zeptal se profesot a nedůvěřivě si mé místo pravděpodobně měřil pohledem. Chvíli jsem pod lavicí ještě zůstala a pak se pomalu zvedala zpět na židli.

,,Eeeh, s-spadla m-mi tužkě, heheh,'' poškrábala jsem se na zátylku. Učitel mi na to nic neřekl a dál se věnoval Taehyungovi. Rozhlédla jsem se po třídě, kde si už zase všichni hleděli svého. Holky si šeptaly, jak by ho nejradši odvlékli někam pryč - kdo ví co by tam dělali a kluci si zase uznale pokyvovali, že někdo jako Taehyung se možná bude moci s nimi seznámit.

Složila jsem hlavu do dlaní a zhluboka dýchala.

V tom má prsty. Určitě jo. Dokáže se dokonale přetvařovat. Má nasazený jeho klasický pohled, který působí chladně, ale má v sobě eleganci a přitahuje každého, kdo se na něj podívá.

,,Hej, v pohodě?'' zeptala se - nevím jak se jmenuje. Mohla bych se jí později otázat na jméno.

Pokývala jsem hlavou a obličej měla stále položený v dlaních tak, že jsem si nevšimla, že se někdo blíží. Odsunul si židli a posadil se vedle mě.

Zapomněla jsem, že je vedle mě volné místo, sakra.

Profesor začal vykládat látku a otevřel diskuzi o daném tématu, na který se začali skoro všichni připojovat, takže se dvouhodinovka dala do normálu. A zejména se účastnili ti v prvních řadách. Poslední místa spíše spala, stejně jako moje sousedka.

,,Nemyslíš, že je celkem neslušné se schovávat před někým novým?'' řekl tišeji, aby nevyrušoval. Muse se naklonit, jelikož jsem cítila více u sebe.

Proč se stále i po tom všem cítím jako poberťačka?

Opatrně jsem ruce sundala a zhluboka se nadechla. Nemýlila jsem se. Byl více nakloněný ke mně a pozoroval mě.

,,Ty nejsi nový,'' odsekla jsem, na což našel dokonalou odpověď. ,,Ale pro ně ano. Pochybuju, že někdo ví, že jsme spolu něco měli, takže i oni si myslí, že jsem pro tebe nový. Tak to nekaž.''

Zakuckala jsem se a nevěřícně se na něj konečně podívala. ,,To nemyslíš vážně!'' sykla jsem. ,,Ty bastarde-''

,,Shhhh,'' dal si před pusu prst a dodal: ,,Rušíš.''

Civěla jsem na něj s pootevřenou pusou jako idiot.

•••
Huhf, vidím to ještě tak na 2-3 přidané kapitoly (snad) než se dostaneme do toho bodu, kdy to budu zase jenom opravovat xDDD

j-HOPE u enjoyed this shit ⭐️