𝐆𝐔𝐂𝐂𝐈 𝐈𝐬 𝐌𝐨𝐫𝐞 𝐄𝐱𝐩𝐞𝐧𝐬𝐢𝐯𝐞 ✓

XII.

,,Youngová...Youngová..." profesor si sundal brýle a kouknul se mým směrem v posluchárně.

,,Vzhledem k vašemu nutnému požadavku přesunout vás již hned druhý den někam jinam....Máte štěstí že to bylo na začátku, jinak bych strhával body za známku, a taky že jste opravdu dobrá fotografka a žádné stížnosti na vás nebyly..."

,,Máte z praxe za jedna," nandal si opět své brýle a něco odškrtnul v notesu. Hlasitě jsem si oddychla a vypustila přebytečný vzduch.

Aspoň že tak. Tahle známka je opravdu důležitá a nevím co bych dělala, kdybych měla hůř jak za tři.

Po půl hodině zazvonilo a já se tak mohla vydat domů, jelikož to byla poslední hodina. Bohužel Yuře bylo dneska špatně, tak se hodila marod a já musím hromadnou dopravou.

Moc se těším na ten smrad a nevrlý důchodce.

Od praxe uběhlo už několik týdnů a nám za chvíli nastanou Vánoce. A jak bývá zvykem...

Zase nemám vymyšlený a ani nakoupený žádný dárky pro moje přátele.

Vyšla jsem z budovy a hned mé oko upoutalo, mně až moc známou osobnost stojící před nejnovějším modelem BMW. Zastavila jsem v chůzi a ještě jednou se pořédně podívala.

Nepletla jsem se, byl to opravdu on. Jakmile mě spatřil, loudajícím krokem se ke mně rozešel. Já ho sledovala a stála na místě.

,,Ahoj," řekl klidně a zastrčil si ruce do kapes. Koukala jsem jako blbec.

,,Um...a-ahoj?" zakoktala jsem se. Nevím proč, ale dneska mi setkání nijak nevadilo. Sice tam určitý náznak toho že mi jeho přítomnost vadí byl, ale jinak...

Asi dostanu krámy, je to divný že mi Taehyung dneska nevadí.

Nastala trapná situace, kdy jsme si s Taehyungem jenom koukali do očí, než jsem uhla pohledem a přešlápla na místě.

,,Nooo, dneska jsem končil dřív a napadlo mě, že bych...že bych na tebe počkal a svezl tě domů? Přece jenom je už chladnější počasí," nervózně se poškrábal na zátylku.

Svezl domů?

Tak to teda ne. Spletla jsem se.

Nervy mi začaly zase mírně cukat.

,,Myslím, že to zvládnu. Ale díky," řekla jsem popuzeně a spěsně jsem se rozešla. Bohuže jsem neudělala ani krok a zastavil mě.

,,Prosím," zašeptal mi zezadu do ucha. Jeho teplý dech narážel na mou pokožku na krku. Stále mě držel za levé předloktí a stál těsně za mnou.

,,Nech mě tě odvézt domů Zaio. Jediný o co tě žádám," pokračoval a vyčkával na mou odpověď. Prudce jsem se na něj otočila. ,,Jediný? Jediný?! Po dvou letech je fakt jediný to co mi řekneš a nabídneš, že mě jednou svezeš domů?!''

,,Yah. Nemám náladu se s tebou hádat. To to prostě nemůžeš udělat? Je mi zima.''

Někdo by řekl, že se jeho mimika obličeje nedokáže změnit a projevit tak dva podobné výrazy. Jenže po několika letech s ním trávit čas, je to lehce rozeznatelné.

Nakonec jsem ustoupila, protože studený vítr se zvedal a mně se opravdu městskou jet nechtělo. Povzdechla jsem si.

,,Dobře," zamumlala jsem a vzdálila se od něj. Mohla jsem spatřit krátký a jemný nepatrný úsměv. ,,Tak pojď," naznačil mi, ať si sednu do auta.

Cesta nás vedle několika uličkami velkoměsta. Je pravda, že tam, kde jsem bydlela, to oproti centru bylo nic. Doslova. Ale plus bylo, že tahle menší ulice nebyla na tom tak zle, jako její sousedi.

,,Kam teď?'' zeptal se.

,,Před tamtu budovu,'' ukázala jsem. Zastavil na plácku, jenž sloužil i jako parkovací místo a znovu se otázal. ,,Takže tady bydlíš?''

,,Jo,'' odfrkla jsem a zkřížila si ruce na hrudi.

Není jako ty tvoje luxusní činžáky Kime, huh? Vítej ve světě obyčejných lidí.

Hned na to jsem dodala: ,,A-ale je to fajn. Byteček je útulný a díky snaze docela i moderně zařízený. Jo a díky za svezení," řekla jsem rychle a chtěla vystoupit. Jenže zamkl auto a úniková cesta byla tak úplně zaterasená.

,,Ne, není to fajn,'' řekl vážně. Položil svou ruku na mé stehno. Ihned jsem ji chytla a chtěla ji sundat, jenže mě uvěznil tou druhou, kterou sundal z volantu.

,,Myslím to vážně.'' Navázali jsme oční kontakt.

,,Buď opatrná ano?'' řekl po chvíli. Jenom jsem kývla a vystoupila. Jen co jsem došla před dveře, Taehyung už nastartoval auto a odjel.

Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙
•💚💭
j-HOPE u enjoyed this shit ✨
~Nana 🐍