𝐆𝐔𝐂𝐂𝐈 𝐈𝐬 𝐌𝐨𝐫𝐞 𝐄𝐱𝐩𝐞𝐧𝐬𝐢𝐯𝐞 ✓

III.

,,Achjo, já mám hlad," sklouzla jsem se vyčerpaně po židli.

,,Já bych si dal kafe."

,,Já mám taky hlad.''

Hlavu jsem měla zakloněnou přes opěradlo židle, tak jsem jí nechápavě zvedla. ,,Vždyť kafe tady mají."

Byli jsme ve společnosti na focení už tři hodiny a přestávku nám oznámili až teď. Upřímně, těch pár hodin mi stačí na to abych věděla, že pokud budu mít někdy na výběr, vyloženě modely a modelky od konkrétní známé značky fotit nechci. Většina jich má nos nahoru.

,,Já vím, ale to je hnusný," odul Yoongi ret a udělal puppy eyes. Spojil si dlaně a stále na mě takto hleděl.

,,No a co já s tím?'' zeptala jsem se. Zvednul se ze židle a z boku si vedle mě kleknul. Opřel si bradu o mé stehno. Bylo mi hned jasné, co bude chtít.

,,Zapomeň," řekla jsem se. ,,Notaaak. O patro víš mají kantýnu a tam je to kafe luxusní. Navíc bys mohla vzít něco k jídlu tobě i Yuře," zakňučel.

,,Ne," řekla jsem rázně.

,,Hele, ber to jako oplacení za to, že jsem tě zachránil před tím blbcem," řekl.

,,Přesně!" přidala se Yura. Dík, kamarádko. Na Yuru jsem se okamžitě po vyslovení její věty naštvaně točila. ,,Tys jenom koukala!"

,,Ale Zaiooo, pjoším. Já ti to pak oplatím," zaprosila. S Yoongim se scvrkli vedle sebe jako malý děti s prošením. Povzdechla jsem si. ,,Co s váma nadělám."

,,Díkyyyy," objala mě.

,,Vyjedeš výtahem a pak se dáš doleva a pak doprava. Tam to je. Nic složitýho," ukázal svůj gummy smile.

,,Jestli to tam nebude dědku, tak si mě nepřej." zavrčela jsem, ukázala na něj prstem a rychle vyběhla, než mě za tu přezdívku zabije.

Prošla jsem velkými, skleněným dveřmi na prostornou, částečně mramorem obloženou chodbu k výtahu, kterým jsem vyjela do potřebného poschodí. Mezitím jsem si v té kovové věci zkontrolovala telefon, jestli někdo něco nepotřebuje.

Cinknutí a oznámení patra mě probralo a já vystoupila. Nijak dlouho dojít do kantýny mi netrvalo.

,,Doleva, doprava á...bingo," mumlala jsem si pro sebe. Vešla jsem dovnitř přes otevřený vchod a šla hledat to, pro co jsem přišla.

S Yurou jsem nám vzala do boxu něco menšího k snědku jak slaného, tak sladkého. Zbývalo mi pouze kafe pro Giho. To jsem ani hledat nemusela, protože kávovar byl vidět na míle daleko. Došla jsem k němu a zmáčkla to, který chtěl. Sobě jsem si později rozhodla udělat taky.

V klidu jsem si dávala plastové víko na kelímek-

,,Tak přece jenom jsme se po dvou letech stejně potkali, Zaio."

V tu ránu jsem ztuhla na místě.

Ne, ne, ne, ne, ne, ne.

Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙
j-HOPE u enjoyed this shit ✨
~Nana 🐍

*re-upload*