𝐆𝐔𝐂𝐂𝐈 𝐈𝐬 𝐌𝐨𝐫𝐞 𝐄𝐱𝐩𝐞𝐧𝐬𝐢𝐯𝐞 ✓

XXII.

,,Musel jsi to udělat?'' šeptla jsem výhružně. Nezaujatě na mě pohlédl. ,,Chceš mít snad problémy? Nechceš, tak vidíš. Na hodiny bys měla chodit za jakýchkoliv okolností.''

Stiskla jsem silně propisku a dál si zapisovala po celou hodinu poznámky, naprosto ignorujíc jeho přítomnost. Sem tam do mě šťouchl jak do ruky, tak na stehno. Vypadal jako běžný student, naprosto do naší třídy zapadal.

Po hodině mě naštěstí nechal být, a tak jsem se nemusela účastnit jeho 'provedeš mě po škole, protože chceš, i když jsem tě k tomu vlastně donutil'.

Ovšem nemohla jsem vyloučit to, že jsem s ním musela jít po chodbě. Další hodinu si k mému překvapení sedl k nějakému klukovi, s kterým proklábosil následující přestávku, včetně party onoho obarveného rusovláska.

Při další přestávce - která byla nejdelší a měla něco kolem půl hodiny, jsem se loudala po škole a četla si knihu, protože Yura měla zrovna IT, kterou mají dvě hodiny, a tak se nám tento den předměty kříží.

Vlastně po zbytek dne si mě nikdo nevšímal a mně to ani nijak nevadilo, dokud jsem nebyla zatáhnuta na toalety těsně před vyučováním.

Hádejte dvakrát...

,,Yah! Přestaň mě překvapovat!''

,,Nechci,'' zavrčel.

,,Fakt? Ale já jo!''

,,Zaio, poslouchej mě prosím...''

,,Ne Taehyungu, už stačí! Musel jsi přijít? Copak jsme středoškoláci, že se takhle musíme chovat? Že musím kvůli tobě vyšilovat jako puberťačka? Copak jsme se snad vrátili do středoškolských let?''

Vypadal, že mu za chvíli puknou nervy. Proto když natahoval ruku, jsem čekala všechno, ale to že mě obejme, mezi té 'milé' aktivity které byly v nabídce nepatřilo. Začal se se mnou pohupovat a hlavu si položil na mé rameno.

,,Promiň. Moc moc moc moc se omlouvám, prosíííííííííím mami, odpusť mi to,'' zachraptěl.

,,Já to fakt nechtěl, ale alkohol konal a mluvil za mě. Ty dva týdny jsem kurva moc přemýšlel a vymýšlel všechno možný, jak se k tobě nějak normálněji dostat, protože kdybych přišel za tebou neveřejně, tak mi nedáš šanci ani se nadechnout. A taky jsem sbíral odvahu,'' zabořil hlavu do ohbí mého krku.

Oh, tak příjemná vůňe, odkud to asi-

,,Hele, jestli chceš fetovat moje vlasy tak mi ale nejdřív dej šanci,'' promluvil, stále objímajíc mě. Uvědomila jsem si, co to vlastně dělám a spokojený úsměv mě přešel. Odtáhla jsem se od něj.

,,Už zas?''

Zamračil se. ,,Co zas?''

Uškrnula jsem se podívala se na chvíli stranou. ,,To jsi tak fakt tupej?'' navázala jsem s ním oční kontakt. Když ani s ním tato otázka nehla, pokračovala jsem.

,,Kulatiny. Už prosíš za celou tu dobu co se známe - o to stejný už po desáté. To tě to ještě nepřestalo bavit?''

Promnul si čelo a prtořel si spánky. ,,Zaio...''

,,Taehyungu. Teď mě poslouchej ty, zopakuju to. Gucci - je zřejmě držší - než sis myslel. Nemůžeš prostě po dlouhé době přijít a dosahovat se něčeho s tím, že jsi si jistý, že to znovu získáš. Víš ty kolikrát už jsem ti to prominula? Sakra Hyuna má pravdu. Pořád ti něco odpouštím a toho by sis měl vážit. Jenže ty místo toho...provedeš jen další volovinu.''