Myslím, že můžu s jistotou říct, že všichni známe pohádku o Šípkové Růžence. Víme, že král s královnou zapomněli na její křtiny pozvat zlou Bábu z Mokřin. Že ta proto Růžence řekla, že až vyroste, píchne se prstem o trn a zemře. Že třetí sudička to změnila na to, že nezemře, ale jen usne a ze spánku ji probudí polibek z pravé lásky. Že se potom sice král s královnou zbavili všeho trní a všech ostrých předmětů, ale i tak se věštba vyplnila. Když Růženka vyrostla, našla v komnatě v nejvyšší věži růži, dotkla se jí, omylem se píchla prstem o trn a usnula. A že pak se objevil princ Filip, Růženku políbil a tím kletbu prolomil a žili spolu šťastně až na věky. Co ale nikdo neví, je, jak to bylo doopravdy...
Cordelie byla už od narození jiná než ostatní dívky. Uměla totiž čarovat. Její matka Fiona, která byla také čarodějnice, ji ale nutila, aby své síly potlačovala a nikomu o tom neříkala. Není divu, vždyť za čarodějnictví se upalovalo na hranici! Fiona byla dvorní dáma královny, a proto si Cordelie mohla hrát s princeznou Růženkou. Byly stejně staré a velmi rychle se skamarádily. Cordelie byla na zámku jediná, kdo byl v Růženčině věku, takže i když byla jen dcera dvorní dámy, Růženka si s ní rozuměla nejvíc. Říkaly si všechno a všechen volný čas trávily spolu.
Roky plynuly a Růženka i Cordelie rostly do krásy. Jednoho dne se společně procházely po lese, když v tom uslyšely zařehtat koně. Rozhlédly se a zjistily, že kousek od nich jede na koni mladý urostlý muž. „Růženko, podívej!" vykřikla Cordelie. „Já ho vidím. Páni, ten je pěkný, viď?" řekla s obdivem Růženka. „Jo, to je," usmála se Cordelie. „Nepůjdeme za ním?" zeptala se Růženka. „No já nevím, aby nám něco neudělal," váhala Cordelie. „Ale prosím tě, proč by nám něco dělal," mávla nad tím rukou Růženka a šla za ním. „Třeba proto, že ho vůbec neznáme," zamumlala Cordelie a vydala se za Růženkou. „Dobrý den," pozdravily dívky, když k muži došly. „Dobrý den. Moc se omlouvám, ale já se ztratil. Mohly byste mi prosím, sličné panny, poradit, kudy do zdejšího zámku?" zeptal se zdvořile muž. „Samozřejmě. A proč tam jedete?" vyzvídala Růženka. „No, víte, já jsem totiž princ Filip z vedlejšího království. Zaslechl jsem, že zde žije krásná princezna Růženka, a chtěl jsem ji přijet požádat o ruku. Navíc by to politicky prospělo oběma královstvím, kdyby se spojily," vysvětlil Filip. Růženka zčervenala. „Tak to, tedy, když chcete jet za tou krásnou princeznou Růženkou, vás do našeho zámku mile ráda doprovodím," usmála se na Filipa. Cordelie se taky usmála, ale nic neříkala. Poznala, že se Filip Růžence líbí, a proto jim nechtěla zasahovat do rozhovoru. Růženka s Cordelií doprovodily Filipa až do zámku. Růženka mu ukázala, kam má dát koně a kudy má jít za králem. Když Filip odešel, popadla Cordelii za ruku a řekla: „Rychle, Filip bude určitě za chvíli chtít vidět princeznu Růženku. Musíš mi pomoct vybrat nějaké šaty."
Když Filip zjistil, že jedna z těch dívek, které potkal předtím v lese, je ve skutečnosti princezna Růženka, byl více než šťastný. Obě byly totiž velmi krásné a Růženka, s kterou si předtím povídal, byla i moc milá. Král mu dal pro zásnuby se svou dcerou svolení. Filip se rozhodl, že nějakou dobu na zámku pobude, aby se pořádně s Růženkou seznámil. A až pak se vrátí do svého království, oznámit tu šťastnou novinu. Růženka začala s Filipem trávit spoustu času, ale na svoji nejlepší kamarádku Cordelii nezapomínala. Když nebyla s Filipem, byla s ní. A občas i Filipovi řekla, že ho má sice moc ráda, ale že chce být zase chvíli s Cordelií. Po nějaké době, kterou Filip strávil na zámku, přišel za Růženkou a oznámil jí: „Růženko, musím teď odjet domů, abych rodičům sdělil, že se budeme brát, a pozval je na svatbu. Sice bych mohl poslat posla, ale chci jim to říct osobně. Neboj se, hned, jak jim to řeknu, vrátím se zase zpátky. A pak už bude svatba." „Ale Filipe, já mám za týden narozeniny, nemohl bys odjet o pár dní později?" zeptala se smutně Růženka. „Omlouvám se, má drahá, ale nemohl. Už jsem dlouho pryč a rodiče se o mě určitě strachují. Možná se stihnu na tvoje narozeniny i vrátit," usmál se Filip. „Dobře," usmála se i Růženka a objala ho. Po Filipově odjezdu se začala Růženka zase plně věnovat Cordelii. Řešily svatbu. Vymýšlely, jaké šaty a jaký účes bude Růženka mít. Povídaly si úplně o všem a hodně se u toho nasmály.
