SLUNEČNICE✔️

Část pátá

LEVI:

„Hanji, potřebuji s tebou mluvit," zašeptal jsem mezi dveřmi.

„Co se stalo, Levi? Vypadáš nějak rozhozeně!" podivila se Hanji, ale hned na to se zasmála.

„Tak pojď dál a svěř se mi, musí to být vážné!"

Vklouzl jsem do jejího bytu. Nikdy jsem tam nechodil, vždy se stavila ona ke mně, ale co jsem tam uviděl, ve mně málem spustilo infarkt.

„Bože, Hanji, jak tu můžeš žít, takový bordel!"

„To víš Levi, pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos!"

Podíval jsem se na ni vražedným pohledem a ona hned pokračovala.

„Ale néé, nechtěla jsem tě urazit, ty svou uklízecí úchylku máš jistě potvrzenou do doktora, u tebe je to jiné," začala se hned omlouvat a smála se jak šílená.

Už jsem to nechtěl dál komentovat, shrnul jsem z jednoho křesla kupu papírů, abych se měl aspoň kde posadit. Ona je shrnula z druhého a posadila se proti mně.

„Tak vykládej, nechodíš si ke mně často vylívat srdce, takže mám teď trochu obavu, jestli ti Australské slunko nepřivodilo úžeh!"

„Nemám úžeh, nechodím na slunce, dobře to víš! Jen ...potřebuju poradit a nikdo jiný není po ruce!"

„Jako vždy, tak mluv, co tě trápí? Neopětovaná láska?"

Ignoroval jsem její zběsilý smích a přikývl.

„Cože? Levi Ackerman – známý lamač mužských srdcí se nám zamiloval a byl odmítnutý? No to je gól!"

Nasraně jsem se zvedl. „Věděl jsem, že za tebou nemá cenu chodit!"

„Počkej Levi, víš, že jsem to takhle nemyslela. Všechno mi povykládáš a pak se půjdeme někam pobavit, přijdeš na jiné myšlenky. Počkej, uvařím ti čaj," řekla smířlivěji a odešla do kuchyně, odkud na mě hulákala: „ A kdo to je, někdo z firmy? Né, to jistě ne, toho bych si všimla, tak kde jsi ho potkal? Je to kluk, že jo?" vykulila na mě oči a položila přede mě čaj.

„Není to nikdo z firmy a jo je to kluk, bohužel je to jenom kluk – mladý."

„Ježíši Levi, ty jsi pedofil? Co budeme dělat, vždyť oni tě zavřou!!" panikařila.

Nadechl jsem se a sesbíral veškerou svou trpělivost, která mi ještě zbyla.

„Zas tak mladý není, má okolo dvaceti. Pracuje v jednom květinářství!"

Trochu zklidnila svou přirozenou hyperaktivitu, protože ji začínal zajímat můj příběh. Vyposlechla si ho a já byl vděčný, že se mi neposmívala ani mě neodsuzovala za mou labilitu.

„Neboj se, Levi, já ti pomůžu, něco vymyslíme, nenechám tě na holičkách!"

„Mám obavy, že v tomto případě nic vymyslet nejde, říkám ti, že ho vyzvedla jeho holka, nemá zájem o kluky, anebo hůř, v mém případě o staré chlapy."

„Ale Levi, co to meleš? Starší možná – ale ne staré. Vždyť ti ještě není ani 40!"

Zakuckal jsem se čajem, který jsem zrovna popíjel.

„Čtyřicet? Hanji, je mi 32!"

„No tak vidíš, věkem se nezaobírej! Jak si můžeš být vůbec jistý, že je to jeho holka?"

„Já nevím, kdyby si je viděla...."

„Víš co Levi, převleč se z toho hrozného obleku a jdeme pařit, přijdeš na jiné myšlenky a možná třeba někoho potkáš, kdo ti vyžene toho zajdu z hlavy, co ty víš!"