SLUNEČNICE✔️

Část sedmá

 Ovšem u nejzásadnější a to u jména této plachetnice jsem bez přemýšlení odpověděl – EREN.

Ježíši, co jsem to zase vypustil z úst? Co to melu?

„Počkat, počkat, ještě si nic nepište!" vzpamatoval jsem se. Jméno, jaké mám dát své nové lásce jméno?

„A nebo jo – EREN!" jen ať mě jméno té lodi pořád připomíná, že nemám své city pouštět jen tak na procházku, protože potom vlčí a dělají si, co chtějí a mě to dostává do situací, se kterými si prostě neumím poradit. To už se nesmí stát!

Žádná láska, kromě mé nové lodi – samozřejmě – jen nezávazný sex. Tak to vždycky fungovalo a vyhovovalo mi to.

Ve středu jsem se konečně začal soustředit i na pracovní záležitosti a vše ostatní jsem vypustil z hlavy.

Zazvonil mobil. Erwin – povzdychl jsem.

„Ahoj Levi, poslouchej, docela nutně bych tě potřeboval na pár dní tady v Motrealu, je třeba vyřešit krizi na Krymu, přijedou i z Ukrajiny, nechci to řešit po telefonu, potřebuji s tebou mluvit osobně, takže tě čekám v pondělí," pronesl Erwin lehkou kanadskou francouzštinou.

Do hlasu, který se linul z telefonu, jsem zaznamenal tiché zaťukání. Oddálil jsem telefon od svých úst a pozval návštěvu dále. Erwin mě vytáčel a tak jsem si ani neuvědomil, že teď žádnou schůzku domluvenou nemám.

„Ne, nepřiletím, proč nezavoláš Reinera z New Yorku, proč se já musím štrachat přes půl světa, to mi, Erwine, vysvětli!" hulákal jsem na něj stejnou řečí.

„Protože potřebuju tebe, tady v tomto se potřebuju poradit s tebou, jedou v tom Rusáci, tak mě prosím, pochop!"

„Ne, víš, kolik tu mám práce?"

„Řešíš nějaké problémy?"

„Ne, žádné problémy?" začínal jsem být na něj fakt nasraný, protože jsem věděl, že mě nakonec zase přemluví, nakonec, je to můj nadřízený, když si postaví hlavu, musím sklapnout ocas a přiletět. On však volí většinou překecávací metodu, které stejně vždycky nakonec podlehnu. Ale štve mě to. Vidina krásného plachtění, kterou jsem si chtěl příští týden užít, se mi rozplývala.

„Leví, nenech mě ve štychu," začal znovu sladce. Takhle na mě mluvil vždycky, když jsme spolu skončili v posteli. Ano, spali jsme spolu, ale nezávazně, jen jako kamarádi s výhodami a tak nám to oběma vyhovovalo. Teď mě jeho tón, ale vytočil. Jít na mě sladkými řečičkami, když jsem teď tak sexuálně frustrovaný!

„Do prdele, Erwine, jestli mě potřebuješ vidět, tak si vyhoň nad mojí fotkou, u toho snad nemusím být a pokud si potřebuješ zašukat, zajdi si do bordelu! Zdar," mrsknul jsem telefonem kdesi za sebe – naštěstí skočil v měkkém křesle.

Prohrábl jsem si vlasy, které mi skončily v očích, a přemýšlel nad tím, jak se návštěvě Kanady vyhnout. Asi si vymyslím nějakou nemoc. Vždyť sám Erwin ví, jak strašně nerad lítám. Ale nejspíš mě vážně potřebuje. Neměl jsem na něj tak vyjet. Zase jsem se nedokázal ovládnout a opět za to může ten spratek z květinářství, který se mi usadil v hlavě. Jsem z té situace nadmíru nervózní!

Náhle jsem si vzpomněl, že jsem do mé kanceláře kohosi vpustil, šmarjá úplně jsem ve svém amoku na něj zapomněl. Otočil jsem se na toho, kdo si právě vyposlechl můj úžasný výlev.

„Promiňte...," řekl jsem chladně – ach můj bože, to je on! Co tu proboha dělá? Cítil jsem, jak se do mých tváří žene červeň. „to jste vy!" projela mnou vlna studu, vyslechl si zajímavý rozhovor!