Přišel si pro ni i další den a pak další a mně se pokaždé pod jeho upřeným pohledem málem podlamovaly nohy. Kromě pozdravů a zdvořilostních frází jsme spolu nemluvili a docela mě to mrzelo, jeho krásný hlas mě rozechvíval, ale býval jsem tak roztřep...
Vzbudil jsem se a všude kolem byla tma a ticho, jen venku narážely vlny o bok lodi, ale motor mlčel. Tělíčko přitisknuté na to mé, pravidelně oddechovalo a já se cítil, tak šťastný, jako ještě nikdy. V jeho klidné uvolněné tvářičce se odrážela spokojenost a mírně pootevřené rtíky se malinko usmívaly. Co se mu asi zdá?
Nemohl jsem se na něj vynadívat. Byl jako veliký plyšový medvídek. Přítulný a roztomilý.
Chvíli jsem jej ještě pozoroval a pak jsem se chtěl vymanit z jeho objetí. Držel mě ovšem tak pevně, že jsem se nemohl ani hnout. Jak může mít takovou sílu? Vždyť spí.
„Dobré ráno, Levi, já nespím!" zamumlal se zavřenýma očima.
„Ahoj Květinko, jak si se vyspinkal?" šeptnul jsem mu do ouška.
„Nádherně, nikdy jsem lépe nespal, jestli to nebude tou lodí, jak houpe, jinak si to nedokážu představit!? Tady na té úzké pohovce a ještě se dělit s tebou, hrůza!" s potutelným úsměvem se na mě podíval a začal se smát mému výrazu, který se měnil s překvapeného na zamračený a hned na to jsem vykouzlil záludný úsměv a vrhnul se na něj a začal jej lechtat.
Měl jsem pravdu, lechtivý je až běda, smál se, že nemohl ani dech popadnout a když se mu to konečně povedlo, jen mě prosil, ať toho už nechám!
„Nee, kocourku, dokud neodvoláš, že se ti se mnou spalo špatně!"
„Jo hihihaha, odvolávám hahahaha, prosím, už mě nech hihihi, spalo se mi s tebou nádherně!"
„Ták, to jsem chtěl slyšet! Mě s tebou totiž taky," udýchaně jsem mu odpověděl a podíval se na něj. Měl zaslzené tváře od smíchu a já neodolal a všechny slzy mu vysušil svými polibky a poté mu ukradl i jeho úžasné rty stvořené k líbání. Cítil jsem, že se mě znovu zmocňuje touha, já se ho snad nikdy nenabažím, ale teď to musím zavčasu stopnout, vždyť ani nevím, jestli po včerejšku udělá krok. Odtáhl jsem se a odešel kousek vedle, abych se mohl vydýchat.
Můj zrak přitáhl lístek na stole, který tam včera jistě nebyl.
„Milý Levi, doufám, že jste si včerejší Valentýnskou noc patřičně užili a nepozabíjeli jste se. Mimochodem vyplašili jste Arminovi všechny ryby, jak jste křičeli, hihihi. Máte odemknuto a užijte si krásné ráno. P.S. Opovaž se dneska přijít do práce, ten jeden den už se to tam bez tebe nezhroutí! Přeji Vám oběma pěkný den – Čtyřočko
Ú.P.S. Odjeli jsme s Armim v noci na záchranném člunu, takže máte soukromí hihi!
Urychleně jsem se dooblékl do trika a džín, které tu naštěstí mám. Nechtělo by se mi soukat do obleku, ve kterém jsem strávil celý včerejšek v letadle.
Vyšel jsem do teplé noci a zadíval se na moře. Byla úplná tma, měsíc už zašel, ale okolí matně osvětlovala vzdálená světla velkoměsta. Zadíval jsem se na těch milion světýlek v dálce a ani jsem si nevšiml, že za mnou stojí Eren a upřeně hledí s otevřenou pusou na palubu.
Sklonil jsem hlavu, co ho tak zaujalo a bezděčně jsem tu pusu otevřel také.
Musel na nás být opravdu komický pohled. Vypadali jsme, jako bychom viděli jednorožce pochodujícího si spokojeně na duze.
Na celé palubě byly naaranžovány slunečnice, jedna vedle druhé, zlaté lístky kontrastovaly s dřevěnou palubou a mezi tím vším byly desítky solárních lampiček, které to všechno jemně osvětlovaly a vytvářely pohádkovou atmosféru.
„To je nádhera!" vydechl Eren a mě nezbývalo než s ním v duchu souhlasit. Nebyl jsem schopen slova. Nikdy jsem nebyl na takové romantické slaďárny, ale toto...to bylo fascinující. To byly všechny ty slunečnice, které jsem za ty týdny nakoupil. Vzal jsem jej za ruku a vedl ho uličkou, která jediná nebyla pokrytá květy, a vytyčovaly ji solární lampy, které nás měly nalákat k určitému místu. Došli jsme ruku v ruce k venkovnímu posezení, kde na stolečku dominovala obrovská kytice slunečnic, kterou Eren doručil den před tím a snídaně!
Usadil jsem svého prince na pohodlnou koženou sedačku, sedl si vedle něj a nalil nám kávu z termosky. Hmmm, káva je ještě horká!
Přitáhl jsem si jej do svého náručí a políbil jej jemně, ale vášnivě.
„Dobrou chuť," zašeptal jsem, abych nerušil kouzelné ticho, ve kterém se ozývaly jen vlny jemně se tříštící o loď.
Oba jsme beze slov začali jíst a dívali se na obzor, kde se nám před očima začalo odehrávat barevné divadlo, když se slunce pomalu dralo z vln oceánu. Rudé nebe se začalo pomalu vybarvovat do růžova, až za pár sekund bylo slunce venku a osvětlovalo naše spokojené tváře.
„Erene, zůstaň se mnou, prosím! Staň se mým přítelem! Vím, že to nejspíš nebude pro tebe lehké, ale já už bez tebe nedokážu být, prosím! Staneš se mým přítelem?" zeptal jsem se a vpil své šedomodré oči do těch jeho smaragdových a určitě na mě bylo vidět, jak strašně se bojím, že mě odmítne. V tu chvíli jsem cítil tak křehký a zranitelný, že jediné jeho slovo odmítnutí by mě dostalo do stavu zhroucení. Srdce jsem měl sevřené a bezděčně jsem zadržel dech a čekal na odpověď.
„Levi, netušíš, jak mě tvá slova těší! Můj život se od té doby, co jsi poprvé přišel do mého obchodu, změnil tak, že si nedokážu představit, že bys z mého života nyní zmizel. Včera jsem si uvědomil, jak velkou součást mého žití nyní představuješ a i přesto, že dokážeš nahánět hrůzu a působíš bezcitně, dřímá v tobě tolik lidskosti a lásky, že mám pocit, že se jí jednou zalknu. Takže má odpověď je ano, protože si nejsem jistý, jestli bych bez tebe vůbec dokázal ještě normálně fungovat.
Vydechl jsem zadržovaný vzduch z plic a usmál se na něj zářivým úsměvem, který patřil jej a jen jemu. Políbil jsem jej lehce, jako křehkou panenku, kterou pro mě byl, a společně jsme se dívali na sluncem ozářené moře, ve kterém byla vepsána naše společná budoucnost.....
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
