Cestovatel || Snarry

doučování

,,Co uděláte jako první věc?"

,,Rozdrcený kořen asfodelu přidám k výluhu z pelyňku a přidám ještě kořínky badyánu..."

,,Baldrianu!" rozčílil se Snape a uvelebil se v křesle.

Harry se na něj vyděšeně podíval a začaly se mu třást ruce. Podíval se zpátky do kotlíku a pak zase na Snapea. Ten měl ruku opřenou o hlavu. Harry na něj chvíli zíral. Pak zatřásl hlavou a pokračoval:,,No a teď by to mělo připomínat hustou kapalinu vypadající jako ostružina."

,,Ostružina?" zvedl se Snape a došel ke kotlíku, ,,Pottere, vy neumíte ani barvy, ani číst. Fazolky dřímalky.."

,,Nakrájim?" zašeptal Harry a přikrčil se, jakoby ho snad Snape chtěl udeřit.

,,Ano, ale lepší by bylo je rozdrtit plochou čepelí stříbrné dýky, protože jedině tak docílíte toho, že získáte více šťávy než při krájení. Dýka je za vámi." domluvil a sledoval Harryho pohyby.

Harry se otočil a pláštěm smýkl o prázdné lahvičky, které byly blízko kotlíku. Než se stačil vzpamatovat, lahvičky byly na zemi rozbité. Automaticky se sehnul a začal střepy sbírat. Snape se před něj postavil a díval se, co to zase vyvádí. ,,Víte, že můžete použít hůlku?" rýpl si. 

Harry se na něj podíval a v místnosti opět zavládlo ticho. Zelenooký chlapec se díval do tmavých očí. Bylo to jako čekání na popravu. Přitom Harrymu plynulo hlavou tisíce myšlenek. Jedna z nich, ta hlavní, byla o mladém Snapeovi. Zdálo se mu to sice zvláštní, ale měl zvláštní nutkání ho poznat. 

,,Mohl bych se vás na něco zeptat?" vstal, majíc stále střepy ve svých rukou.

,,Pane..." odsekl nabručeně Snape.

,,Nemusíte mi říkat pane, pane profesore." zašklebil se Harry.

Snape na něho pohlédl a jeho oči se změnily na ještě tmavší. Chytl Harryho za límec, dneska již podruhé. Přitáhl si ho blíž k sobě. Harry si uvědomil, že tohle už bylo přes čáru. Začínal se klepat, ale nechtěl nechat na sobě nic znát. Tak moc se lekl, že sklo, které měl v ruce nevědomky stlačil. Sykl. Snape si ho změřil pohledem, a když viděl, že z chlapcovo ruky pomalu stéká krev, pustil ho.

Beze slova ho vzal za ruku. Harrym projela taková zvláštní energie, skoro by řekl, že to bylo až kouzlo. Opatrně mu vyndal střepy z ruky. Harry se držel, aby neprojevil sebemenší známku slabosti. Celou dobu, co mu Snape obvazoval ruku se mu díval do očí. ,,Povíte mi něco ze svýho mládí?" začal mírně Harry, ,,ehm..pane."

Snape pozvedl obočí. ,,A proč bych to měl dělat?" chladně pustil jeho ruku a sedl si zpátky do křesla. ,,Odejděte, Pottere."

,,Cože?" zarazil se Harry, držíc si svoji zraněnou ruku.

,,Jste snad hluchý? Vypadněte, Pottere!" procedil mezi zuby a mávnutím hůlky otevřel dveře.

Harry šokovaně obešel profesora a vyšel ven ze sklepení. Hlavou se mu honila pouze jedna myšlenka, teď musí sehnat Obraceč. Ať už by měl prolézt celý hrad a hledat klidně celé odpoledne a celou noc.