Mohlo být okolo jedenácté hodiny večer, když se skupinky kluků pomalu začali courat do ložnic a ukládat se ke spánku. Nyní přišel Harryho čas. Přehodil přes sebe neviditelný plášť a potichu vyšel ze společenské místnosti. Naštěstí jediné, co se v Bradavicích za ta léta měnilo byly schody, takže Harry snadno našel ošetřovnu ve které strávil několik desítek dní během svého studia v Bradavicích.
Madam Pomfrey naštěstí nebyla v dohlednu, a tak ze sebe sundal plášť a rychle došel k Severusově posteli. Spal. Co také jiného se dá dělat na ošetřovně. Návštěvy jsou povolené jednou denně maximálně na hodinu a nic jiného dělat se tu nedá.
V tichosti si sedl na kraj postele, ale trochu se pod ním matrace prohnula, což Severuse vzbudilo.
,,To si ty?" zavrčel z ospalosti.
Harry si myslel, že bude rád, když za ním někdo přijde a udělá mu společnost.
,,Jestli chceš, můžu klidně vypadnout, ale myslel jsem, že by se ti hodila společnost. Myslim si, že tady toho moc neuděláš, maximálně vyhlížet mýho tá-... jo, promiň."
Severus na něj zaostřil své černé studené oči a poté se k němu otočil zády.
,,Ať se ti to líbí nebo ne, zůstanu tady. Nemam co dělat a hlavně nemam kde spát, protože všechny ložnice jsou logicky zabraný."
,,Svlíkni si svoje šaty," zamumlá Severus a Harrymu se snad zdá, že špatně slyší, ,,no tak. Jsi snad hluchý?!"
Harry, ač nerad, si povolí kravatu a svlíkne si hábit. Severus se s bolestivým výrazem ve tváři posadí a sleduje chlapce naproti sobě. Smaragdy se setkají s onyxy. Chlapci na sebe chvíli hledí bez jediného slova. ,,Proč?" vyjde najednou z Harryho a uvědomí si, že najednou někoho poslouchá na slovo. Severus bez odpovědi zabloudí ke složené hromádce svého kolejního oblečení. ,,Heslo je čistá krev. Vejdeš dovnitř a půjdeš doprava a doleva. Tam máme ložnici. Kdyby se tě někdo ptal, přeložili tě z jiný školy a dali ti moji ložnici dočasně, dokud se neuzdravím."
Harrymu se rozzářili oči. Vrhl se na Severuse a objal ho. ,,Moc děkuju, jak jen ti to oplatim?"
,,Tak, že mě pustíš." zamrmlal a chytl se za bolavé břicho.
,,Omlouvám se." Harry sklopil zrak, až se mu brýle poposunuly po nosu dolů.
Severus se na něj zamyšleně díval a pomalu si začínal uvědomovat, že nebude stejný, jako jeho otec. Pokud měl pravdu a Severus si myslel, že má, protože takovou báchorku by si snad nevymyslel nikdo a ne kdyby byl ještě k tomu v Nebelvíru. Nedal na sobě nic znát a zase si lehl zády ke svému návštěvníkovi.
Harry se rychle převlékl do zmijozelského hábitu, složil svoje věci na vedlejší postel. ,,Moc děkuju, zastavim se za tebou zítra." pohladil polospícího chlapce po vlasech a odešel.
Vydal se přímou cestou do sklepení a doufal, že cestou nikoho nepotká, protože už bylo dávno po večerce.
Ahoj lidi. Ano, ještě žiju. Nikdo mě zatím nezaklel. Já vim, že byla poslední kapitola v březnu, ale...maturitní zkoušky, přijímačky na vejšku a hlavně cesta po stopách HP. 😂Budu se snažit psát častěji a snad se ještě najdou čtenáři. Pro zlepšení tohoto upršeného dne vám přidávam mojí fotku u Jacobite train Hogwarts Express, se kterym jsem se i svezla. Budu upřímná, čekala jsem, že ve vlaku budou děti s rodičema, to dá rozum. Ale když jsem procházela vlak, tak jsem byli v celym vlaku 4, kteří si tu jízdu užívali. Ostatní spali, četli si, nebo byli na mobilu. 😒Na to, že za tu jízdu dali skoro 2 000,- ? :/
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
