Cestovatel || Snarry

nitrobrana

Harry měl hlavu v dlaních. Opravdu se to stalo, nebo to byl pouhý výplod jeho fantazie. ,,Už blázním. A je to jenom tvoje zásluha." ,,Ocenil bych, kdybyste mi přestal tykat, Pottere." 

Zase. Co má do Merlina udělat, aby to přestalo? Ano, kdyby se před pár lety lépe učil nitrobranu, nic z toho by se mu teď nedělo. Pokud je tomu tak a Snape se mu dostal do myšlenek, nesmí dovolit, aby toho viděl a věděl příliš.  Posadil se na postel a pokoušel se soustředit. Zkoušel uvolnit mysl a nemyslet na nic. 

Nic. Pořád se mu vybavovaly tmavé oči. ,,Sakra!" hodil s knížkou o zem. Rozhodl se. Půjde za Snapem už teď.

Vyrazil z nebelvírské věže rychlostí blesku a hnal si to ke sklepení. Cestou skoro nikoho nepotkal, protože už byla většina na odpoledním vyučování, nebo ještě obědvali. Přiběhl ke dveřím jeho bytu. Co mu vlastně řekne? ,,Pane profesore, neni možný, že se mi náhodou hrabete v mysli?" To si pomyslí, že se zbláznil a pošle ho za madam Pomfreyovou, aby mu dala prášky na uklidnění.

Ještě než se stihl rozmyslet, co teda chce se dveře otevřeli a profesor do něj vrazil. Harry spadl na zem. ,,Poslední dobou máte v oblibě pády na zem že, Pottere?" vysmál se mu sarkasticky a pořád stál ve dveřích. 

Harry se zvedl, oprášil si hábit a podíval se mu do očí. Chvíli nic neříkal. Snažil se mu proniknout do hlavy, ale nedokázal to. Černé oči ho dál nepustily a dál ho propalovaly pohledem. ,,Chtěl jste něco? Nemám čas stát a zírat na vás." chytl ho za rameno a odstrčil ho od sebe aby mohl projít.

,,Vlastně ano, pane."

,,Povídejte, Pottere. Nemám na vás celý den!" otočil se na něj.

,,Chci pokračovat v nitrobraně." zatnul všechny svaly na tváři.

Snape se na Harryho tázavě podíval. Když chvíli mlčel, zaplul zpátky do svého bytu. ,,Pojďte," vyzval ho chladně.

Harry vešel do Snapeova bytu. Zavřel za sebou těžké dřevěné dveře. Dopadl na něj chlad. Stěny byly z kostek, oheň v krbu už dávno vyhasl. Přes okna byly zataženy černé závěsy. 

,,Sedněte si." poručil chladně Snape, který byl dosud k Harrymu zády.

Harry si sedl na nejbližší židli, kterou uviděl. Náhle se Snape otočil čelem k němu. Z hábitu si vytáhl hůlku a Harry zpozorněl a stoupl si.

,,Postup znáte, Pottere. Pomocí své hůlky nebo jakýchkoliv praktik se mi pokusíte znemožnit přístup do vaší mysli. Připraven?" 

Než se stačil Harry vzpamatovat, Snape již vykřikl Legilimens.

Snapeovi se naskytla vzpomínka poměrně čerstvá. Z dnešního rána. Díval se Harryho očima na sebe a projížděl mu myšlenkami. Všechny byly o něm. 

,,Stop..." vydechl Harry a zhroutil se na židli.

Dýchal ztěžka a měl stále zavřené oči. Když je konečně otevřel, spatřil před sebou Snapea. Byl těsně u něj. ,,Vidím, že jste od minule nepokročil. Soustřeďte se!"

Harry si promnul oči a vstal. Uchopil svoji hůlku. ,,Připravený."

Snape přikývl. Ještě než stihl vyřknout Legilimens Harry to řekl první a dostal se tím do jeho mysli. Viděl mladýho Snapea, tak v jeho věku. Byl... krásný. Viděl svého otce, Siriuse a Lupina jak se mu posmívají. ,,Tati?" V tom okamžiku ho současný Snape ze svých vzpomínek vyhodil.

Chytl Harryho za košili. ,,Jak se opovažujete!" procedil skrz zuby. ,,Řekl jste abych se bránil. Vy za mlada... Byl jste pěknej." vykoktal ze sebe Harry a v očích Snapea se zablesklo. Pustil ho. Zhluboka se nadechl a vydechl. 

Harry pořád nemohl vypustit mladého Snapea ze své mysli. Díval se do země a ani nevnímal, co mu současný Snape říká.

,,Vím na co myslíte, Pottere! Začněte se soustředit na doučování z Lektvarů nebo vás vyhodím!" 

Takže mu opravdu čte myšlenky. Neni to jenom výplod jeho fantazie a stav, který začal pociťovat až dnes ráno. Ale proč tak najednou?

,,Znovu mi uděláte Doušek živé smrti. Budu na vás celou dobu dohlížet. Nerad bych, abyste mi z toho udělal kumbál na košťata. Každičkou věc, kterou budete chtít udělat mi oznámíte. Každou, rozuměl jste?!" jak řekl, tak udělal. Přičaroval Harrymu kotlík a potřebné ingredience.

,,Rozuměl, pane," stoupl si za stůl a chtěl si vzít učebnici, ale neměl ji, ,,ehm.. nemám učebnici, pane."

Snape protočil očima a podal mu náhradní učebnici. Když mu ji podával, Harry ho chytl za ruku a na okamžik se jejich pohledy střetly, již dnes poněkolikáté. Harry pak ucukl a raději se pustil do lektvaru, než aby měl další problém.