Cestovatel || Snarry

Harry ze Zmijozelu

Harry stanul před vchodem do zmijozelské společenské místnosti.

,,Čistá krev." zašeptal a doufal, že se během Severusovi nepřítomnosti heslo nezměnilo. Chvíli se nic nedělo, ale pak se dveře otevřeli a brýlatý chlapec vešel.

Za monumentálním průchodem následovalo 7 klesajících schodů. Po pravé straně zaregistroval nástěnku, ale tu nyní ignoroval. Samotná místnost měla obdélníkový tvar, krb který se nacházel na levé straně a uprostřed místnosti byla křesla s pohovkou. Okamžitě si všiml tří vysokých gotických oken a poloprůhlednými, jak jinak než zelenými skly. Mezi okny byly ebenové knihovny a okolo nich světlá křesla a stolky.

Harry se podle Severusovo instrukcí vydal od sedačky doprava a jakmile prošel okolo obrovské sochy zakladatele - Salazara Zmijozela, dal se doprava a dostal se až do dlouhé chodby, která byla spíš méně než více osvětlena loučemi.

Prošel okolo ložnic prváků a druháků a vydal se po schodišti ještě dál. Tady už byl na správném místě, zde se nacházeli ložnice třeťáků až sedmáků. Vešel do ,,své" ložnice a začal ji okamžitě zkoumat. Pokoj měl půdorys obdélníku, jen stěna naproti dveřím, ve které je zasazené okno, je zaoblená. Zeleno-stříbrné dekorace rozhodně nesměli chybět. Zmijozelská ložnice vypadala tedy úplně stejně jako nebelvírská.

Rychle našel svoji postel, protože jeho spolubydlící už dávno měli půlnoc. Na nic nečekal, vklouzl do postele i s hábitem a ponořil se do Říše snů.

Harryho ráno probudily hlasy, které slyšel u své hlavy stále zřetelněji a zřetelněji. Zašmátral po brýlích, nasadil si je a otevřel oči. Naskytl se mu pohled na pár jeho nových spolužáků, kteří si ho zkoumavě přeměřovali a moc přátelsky se na něj nedívali.

,,Kdo si?" ,,Co si zač?!" ,,Co tady chceš, brejloune!"

Harry se posadil a odkryl peřinu, přičemž odhalil zmijozelský hábit. ,,Jsem Harry Porter, a přidělili mě sem z...jiný školy a Brumbál mi nabídl, když je teď Severus na ošetřovně, tak že budu místo něj pár dní sp-" ani nestihl dokončit větu a skupinka okolo jeho postele se rozpustila.

,,To šlo líp, než jsem čekal." oddechl si a začal se rozhlížet po Severusových učebnicích a věcech. Našel hned na stolku jeho rozvrh hodin a zjistil, že má dnes Lektvary, OPČM a Bylinkářství. Ani nevěděl, kdo ho na jakých hodinách čeká. Přece jenom je to minimálně 15 let zpátky.

Upravil si vlasy, rukama si přejel hábit a vzal učebnice do ruky. Aby nepůsobil tak nápadně, měl by přizpůsobit i svoje chování vůči ostatním? Přece jenom báchorky o tom, že do Zmijozelu chodí jenom zlý čarodějové, který nezajímá nic jinýho než černá magie dávno vyvrátil a nejen díky tomu, že znal pár lidí ze Zmijozelu. Zastával ten názor, že kouzelníci z koleje s hadem ve znaku jsou pouze opatrní a uzavření lidé, kteří se jednou někomu otevřeli a nedopadlo to moc dobře, proto se začali tak chovat a ostatní lidé je považují za zlé.

Proto tuto tezi rovnou vypustil z hlavy a vymotal se ze společenské místnosti a zamířil hned do vedlejší místnosti - na Lektvary. Jeho příjemným překvapením bylo, když vešel dovnitř a z rohu místnosti se usmíval Horacio Křiklan. ,,Myslim si, že na Lektvary asi začnu zase chodit rád." usmál se pro sebe v duchu a sedl si za lavici.

.

.

.

Tak mě tak napadá... nechtěli byste třeba i delší kapitoly? Já osobně, když čtu nějaký příběh a má třeba přes 1 000, tak mě to ani nebaví číst a je to takový zdlouhavý.🤔😁

Jinak vám moc děkuju za ohlasy k předchozí kapitole, protože po 4 měsících zveřejnit kapitolu a hned si ji přečte 50 lidí? Jste skvělý!❤️