Cestovatel || Snarry

obraceč

*ehm..dobře, dávám fotku mladýho Severuse docela brzo, ale našla jsem tenhle gif a je naprosto boží, takže mladej Severus bude vypadat takhle😄❤️*

Harry došel do Nebelvírské věže. Hned naproti vchodu seděla Hermiona v křesle a učila se. Došel za ní a oslovil ji:,,Hermi, potřebuju nutně tvojí pomoc."

Dívka s kudrnatými vlasy na něj pohlédla a podezřívavě si ho přeměřila pohledem. ,,Povídej, Harry." zaklapla knížku a pokynula mu, aby se posadil.

,,Vim, že si ve třetím ročníku měla Obraceč času, potřebuju ho. Akutně." zelenooký chlapec se na dívku podíval prosebným pohledem. Ta pozvedla obočí. ,,Ale Harry, já ho nemám. Vrátila jsem ho zpátky profesorce McGonagallové."

Harry se beze slova zvedl a odešel do chlapecké ložnice. Zpod postele vytáhl svůj starý ošuntělý kufr a vzal si z něj neviditelný plášť. Byl ochotný riskovat všechno.

Sešel dolů, již zahalený v plášti a Hermiona pořád seděla na stejném místě. ,,Harry, to není vůbec dobrý nápad! Počkej!" Jak ho jenom poznala? Byl pod neviditelným pláštěm. Rychle se sebral a pospíchal do kabinetu profesorky McGonagallové. Cestou promýšlel, jak se k ní vůbec dostane. Jasně, mohl použít Alohomora jenže kabinet bude mít asi více zabezpečený, než obyčejným kouzlem, které se učí hned v prvním ročníku.

Došel do cíle. Rozhlédl se okolo sebe, jestli se někdo náhodou nepotuluje po chodbách, aby ho nevyrušoval. Vytáhl hůlku a zašeptal Alohomora. Nic. Vzpomněl si na silnější kouzlo. Zkusil to znovu. ,,Aberto." zašeptal a dveře se mírně pootevřely. Chvilku počkal, jestli se neobjeví profesorka McGonagallová. Nikde nikdo. Ticho jako v hrobě.

Vstoupil tedy, majíc na sobě stále neviditelný plášť, a rozhlédl se. V kabinetu nic nenasvědčovalo tomu, že by zdě měl být někdo jiný než Harry. ,,Accio Obraceč."

Nic. Harry ani nečekal, že by to bylo takhle jednoduché. Musel tedy hledat.

Pro jistotu si na sobě nechal plášť a začal prohledávat jednu poličku za druhou. Ani nepochyboval, že by měla profesorka McGonagallová Obraceč vystavený, ale všechno je možné, ne? 

Po pár minutách, kdy už to skoro vzdal uslyšel z chodby hlasy. Jeden patřil profesorce McGonagallové a druhý... Snapeovi. V momentě, kdy se Harry celý ukryl pod plášť, vešli.

,,Minervo, tohle už dál nestrpím. Potter je nezodpovědný, nesoustředěný a skoro mi do povětří vyhodil celý kabinet!" rozčiloval se Snape, zatímco za sebou zavíral dveře.

,,Severusi, to nebude tak horké. Potter zažívá jenom špatné období, je vystresovaný z Vy-víte-koho. Nemějte mu to za zlé, nedělá to schválně." bránila Harryho profesorka.

,,Je stejný jako jeho otec. Líný, arogantní zmetek!"

,,Severusi, prosím." poplácala profesorka Snapea.

To už Harry nevydržel a utekl. Nezajímalo ho, že bylo divný, že se zčistajasna otevřely dveře a zavládl průvan. Nehodlal několikrát za den poslouchat narážky na svého otce.

Doběhl za první roh a hned si sundal neviditelný plášť. Zalezl si do výklenku v okně a přitáhl si nohy blíže k tělu. Musí dostat obraceč a to co nejdříve. Jinak se z myšlenek na mladého Snapea zblázní.

Opřel si hlavu o zeď, zavřel oči a snažil se zklidnit svůj dech a bušící srdce. Moc mu to ale nešlo. Kdykoliv zavřel oči, viděl před sebou jeho oči. Vybavovaly se mu rysy tváře, jeho úsměv, který tak pečlivě schovával. 

,,Pottere!" Harry musel otevřít oči. Ihned se mu naskytl pohled na současného Snapea a ten se rozhodně nepodobal tomu, kterého si právě představoval.