Králíček [TaeKook]

Kapitola 10

Doběhl jsem až ke vchodu do onoho obchodního domu, celý udýchaný se na nějakou chvíli zastavím. Opřený o zeď málem vypustím dušičku.

Vážně špatný nápad...

Pár minut ještě postávám venku než se klidný vydám dovnitř. Bylo tady celkem málo lidí ale vůbec mi to nevadilo.
Můj pohled se hned zabodne do onoho krámku/ zverimexu. Nasucho polknu, zrychlím svůj krok a ještě se v rychlosti prohlédnu jestli vypadám přijatelně.
Poslední nádech a výdech před výstupem do krámku, pak už není cesta zpět.

,,Vidím že si nervózní" ozve se hlas starší paní za mnou a já v ten moment málem vyletím z kůže. Vyděšeně se na ní podívám. Byla to ta stejná kterou jsem zde potkal první den. ,,Omlouvám se, vyděsila jsme tě? To jsem nechtěla" omluvně se na mě usměje.
,,Nic se nestalo "špitnu snažíc se být zase klidný, nešlo to. ,, A ano, jsem nehorázně nervózní."