Králíček [TaeKook]

Kapitola 27

Možná by to dopadlo všechno krásně, strávil bych své první intimní chvíli s člověkem ke kterému mám hluboké city - kdyby jen sakra neexistovala věc jako mobil.
Pomalu ale jistě jsem se blížili k nejlepšímu, já byl rajčátko a Tae mi pořád dokola říkal jak krásný jsem. Nevěřil bych že něco takového nám zkazí vyzvánění jeho telefonu, kdyby se to stalo jen jednou ale ono hned několikrát.

Až na potřetí ho napadlo že by bylo ideální onen telefon vypnout.

Bohužel ono kouzlo okamžiku zmizelo a tak jsme se na sebe jen natiskly s tím že půjdeme spát. Nebudu lhát, byl jsem zklamaný a to hodně ale nedalo se nic dělat. Viděl jsem ho, mohl se ho dotknout - i přes fakt že mě to mrzelo mi to jednoduše prozatím muselo stačit.

Druhý den ráno - pohled třetí osoby
Obloha zatažená, na okna dopadlo obrovské množství kapek u čehož dva mladíci spokojeně spali v těsném objetí až do oběda. Vzbudila je teprve až rána kterou zapříčinil vítr prohánějící se od okna k oknu chodbou.
Taehyung se probudil jako první,  nechápavě se rozhlížejíc. Teprve až potom co jeho pohled padl na okno pochopil co se vlastně stalo.
S jemným úsměvem se pohledem během chvilky přesune na spícího chlapce. Vypadal vážně rozkošně - rozcuchané vlasy, pootevřené rty a jemně růžové rty.
Taehyung opatrně položí svojí ruku na Kookieho čelo zjištujíc tak zda mladší z nich nemá horečku. Aniž by ale chtěl tak mladšího probudí, ten jeho ruku opatrně chytne s nechapavím výrazem. Bez jakéhokoliv slova Taehyung skloní hlavu a ukradne si polibek od rozespalého Jungkooka.