Králíček [TaeKook]

Kapitola 30

Rozhlédl se po obchodě ale nikde králíčka neviděl. S povzdechem došel až k pultu od kterého se na něj usmívala majitelka. ,,Jaképak překvapení, nečekala jsem že by ses tu ukázal mimo pracovní dobu" pronese. Teprve až potom si ale všimne jeho skleslého výrazu. ,,Copak se děje Jungkooku?" Žena před ním byla vážně milá, šlo vidět že jí důvod jeho skleslé nálady vážně zajímá. Kookie proto váhal jestli by jí vážně měl o králíčkovi říct nebo ne. Rozhodl se to ale raději zaobalit, moc dobře totiž věděl že si králíčka mohl zamluvit.. nebo alespoň říct že o něj má zájem. ,,Jen.. nepodařilo se mi něco o co jsem se celou dobu snažil" vydechne. Rukama se přitom více opře o pult na kterém leželo páretáčlů, vizitek a nějaká ta propiska.
Paní ho opatrně pohladí po ruce na což vykouzlí povzbudivý úsměv. ,,Určitě se ti to brzy podaří Junhkookie, nesmíš to ale vzdávat. Pokud nevyšlo tohle může se objevit něco jiného co nakonec bude mít lepší konec."

Pochyboval o tom že by to snad mohlo skončit jinak, králíček už patřil někomu jinému. Maximálně se mohl podívat po jiném ale.. byl si tak jistý že králíček bude jeho že se mu o tomhle momentálně ani nechtělo přemýšlet.