Králíček [TaeKook]

Kapitola 17

Rty se pomalu už jsou od sebe jen kousek. Stačil jeden pohyb aby mohli splynout v jedny. Nasucho polknu a nenápadně se podívám na Taehyunga.
Stejně jako já byl do filmu doslova zažraný, pokud tedy nepočítám momenty kdy si ho nenápadně prohlížím.

JENŽE!

Zničeho nic se naše pohledy střetnou, musel vycítit jak na něj koukám. Tváře se mi zbarví do červené a já tím svým rychle uhnu. Zaslechnu jeho tiché zachechtání, to co mě ale překvapí více je ruka na mém boku za který si mě přitáhne blíž k sobě.
Nechápavě k němu zvednu svůj pohled ale on dělá jakože nic.
Bylo vážně příjemné být u něj takhle blízko, když se to tak vezme tak mě objímal.
,,Jungkookie?" Promluví z ničeho nic díky čemuž znovu zvednu svůj pohled. Nečeká ani na žádnou mou reakci a rovnou začne znovu mluvit když si všimne že vnímám. ,, Líbím se ti?" Chvíli si myslím že se ptá jen tak z legrace, přece jen přistihl mě jak na něj koukám.

TO SE MĚ TEĎ JAKO VÁŽNĚ PTÁŠ?!

,,No .. možná?" Začala se mě zmocňovat nervozita. Jeho výraz vypadal tak vážně, trošku..ok ne jen trošku sem se bál jeho reakce.
,,Možná" zopakuje po mě a v nezřetelném okamžiku spojí naše rty.