Místnost splněných přání

2.

"No tak Viktore, něco přece musíš sníst," přemlouval ho strýc nad talířem s řízkem a bramborovou kaší. Chlapec upíral pohled na stůl, styděl se za to, jak se chová, ale nemohl si pomoct.
"Nemáš na to chuť? Může ti udělat cokoliv jiného, jestli budeš chtít. Nejsem sice žádný kuchař, ale klidně zavolám Kláře, ať se vrátí z práce dřív a něco ukuchtí."
Viktor věděl, že by pro něj strýc udělal cokoliv. Mnohem více, než by pro něj udělali rodiče.Připadal si hrozně hloupě. Zavrtěl hlavou.
"Nebo můžeme něco objednat. Pizzu, máš rád pizzu?"
Znovu zavrtěl hlavou.
"Ale no tak, každý přece má rád pizzu. Je jí spousta druhů, najdu ti na internetu jídelní lístek a můžeš si vybrat-"
Viktor naštvaně bouchl do stolu a zavrtěl hlavou. Strýc na to nic neřekl, jen si chlapce starostlivě prohlížel. Od doby, co se stala ta nešťastná událost se z něj málokomu podařilo dostat alespoň slovo.
"Dobře. Tak jo. Jestli chceš, můžeš odejít, ale nejdříve s tebou potřebuji něco probrat."
Viktor se už už zvedal, že odejde. S povzdechnutím se znovu posadil na židli. Tázavě zvedl obočí.
"Školu,"oznámil mu strýc.
Chlapec čekal, že to dříve nebo později musí přijít. Ale osobně doufal, že to bude nežli dříve raději později. Uběhly už však čtyři týdny od doby, co tam byl naposledy.
"Nevím, zda se na to cítíš, ale myslím, že bys to měl alespoň zvážit."
Už toho zvažoval spoustu. Zvážil, že by se na školu prostě vykašlal a byl popelářem. Zvážil, že by až do konce svého života předstíral, že je na tom psychicky příliš špatně, aby chodil do školy. Ale o čem opravdu silně přemýšlel, byl přechod na jinou školu. Kdyby se o tom třeba jen zmínil, jeho strýc a teta by udělali všechno, co by bylo v jeho silách, aby jeho přání splnili. Ale spolu s tím by také přišly otázky. Spousta otázek, nejen od nich a spolužáků, ale převážně od policie. Toho se Viktor děsil nejvíc.
Možná... Možná to přece jen nebude tak strašné. Možná, že se dozví pravdu... možná, že ji dokáže snést...
O tom ale silně pochyboval.
"Domluvil jsem to s tvými učiteli na zítra," oznámil strýc. Viktor nevěděl, zda se smát nebo brečet. Zavrtěl hlavou a vyšel ven z místnosti.