Místnost splněných přání

13.

Populační genetika. Tohle by název testu a ani o něm Viktor nevěděl, co znamená.

1. Reverzní transkripce
a) potřebuje primer
b) přepisuje podle RNA
c) k přepisu nic nepotřebuje
d) je RNA dependentní DNA polymerasa
2. Transice a tranzverce je
a)delece
b)...

Cože?! pomyslel si. Co je sakra primer? Nemysleli třeba průměr nebo příměr nebo tak něco? Polymerasa, takové slovo existuje? Vždyť jsme se nic takového neučili! Je RNA dependentní DNA polymerasa? Tahle věta vůbec nedává smysl...

Tak, máte poslední minutu. Zkontrolujte podpis a odložte tužky. Viktore, posbírej to, prosím."

Odložit propisku nedělalo Viktorovi žádné potíže, stejně neměl co napsat. Když vysbíral všechny písemky, zjistil, že i ostatní na tom jsou dost podobně. Chvíli stál u lavice jedné spolužačky, která něco zuřivě dopisovala. Zabralo to více než minutu, než jí její spolusedící vytrhl papír z ruky a podal ho Viktorovi.
"Ale..." protestovala, Viktor však mezitím odešel.
"Pane učiteli, ale my měli psát na botaniku. Jakože na kytky a tak. Poznávačku," mračila se.
"Naučila jsem se nazpaměť všech 163 druhů kytek, které jste nám dal."
Viktor vybral poslední písemku a položil ji na hromádku, kterou držel. Než to všechno podal učiteli, ještě ji urovnal.
"Nezájem," odbyl onu dívku učitel a prohraboval se písemkami, které mu Viktor podal. Občas se zasmál odpovědím, které tam studenti napsali.
"Chceš se dostat na medicínu, Lado, že je to tak?" kývl na tu dívku, která se tolik projevovala. Lada nejistě přikývla.
"Tohle je písemka z 2. ročníku a jak to tak vypadá... nemáš ani jednu otázku dobře," nespokojeně zamlaskalo
"Z druháku medicíny?" ozval se kdosi zezadu.
"Z čeho jiného?" odvětil učitel.
"Ale my jsme na střední!"
"V prváku!"
"A měli jsme psát poznávačku."
Učitel přikývl. "Já vím."
"To je magor," zašeptal Michal. Viktor přikývl a zároveň pokrčil rameny. Jo, Navrátil byl šílenec, ale Viktora to v tuhle chvíli vůbec nezajímalo. Čmáral si cosi na obal od sešitu a okolní svět ignoroval.
"Důvod, proč jste psali ten test, je poměrně jednoduchý. Otevírám nový seminář... ale jak to tak vidím, nikdo z vás se na to zrovna nehodí."
"Ale pane učiteli," mračila se Lada. "Vy jste nám nic neřekl, připravila bych se a..."
Viktor odolal pokušení si zacpat uši. Lada mu svým chováním lezla na nervy a to ještě zdvojnásobovala jejich minulost.
Lada byla první holka, které kdy dal pusu. Vlastně jeho první holka úplně. Pro ni byl ale jen jednou nevýznamnou položkou na dlouhatánském seznamu. To by ještě překousl, kdyby právě ona neodstartovala řadu událostí, které mu tolik narušily život.
"Ale, ale. Někdo by se možná přece jen našel. Viktore! To není špatné, vůbec není špatné..."
Viktor Navrátilova slova ani nezaznamenal, ale zato téměř dokonale vystihl jeho obličej v maličké karikatuře, kterou nakreslil na obal sešitu. Michal ho dloubl loktem do žeber.
"Šest otázek ze dvanácti! To by byla sice pětka, ale na zdejší poměry..."
Viktor nevěděl, která bije. Na písemce kroužkoval náhodně písmenka, aniž by věděl, co slova za nimi znamenají.