V kapse mu zavrněl mobil. Zpráva přirozeně byla od nich. Srdce se mu zastavilo. Teď se nemohl vrátit. Proboha. Ale kam by mohl jít? Nikoho neměl. Nebe pomalu růžovělo, z dálky se ozýval šum řeky a zvuk projíždějících aut. Za chvíli by měla být tma. Napadla ho jediná osoba, která by mu mohla pomoct. Při pouhém pomyšlení na to se mu zvedal žaludek, ale měl z nich strach. Měl takový strach, že dokázal potlačit svou hrdost.
Hned mu oznámila, že už má někoho jiného. Snažil se jí vylíčit celou svou situaci, ale ona ho vůbec neposlouchala. Byl zdrcený. Vždyť to nebyl ani den. Smutně se otočil na opačnou stranu. Došel k mostu, pod ním projížděla auta. Bylo to docela vysoko, široko daleko nikoho nespatřil. Shodil z ramenou batoh a vyšplhal na kovové zábradlí. Opatrně se postavil. Po tvářích mu tekly slzy, kdyby zavál o trochu silnější vítr, spadl by dolů. Vždycky měl trochu strach z výšek, ale teď jako by zapomněl, co to strach vůbec je. Posunul se o pár centimetrů dopředu, špičky bot měl ve vzduchu. Představoval si, jaké by to bylo skočit dolů, nechat se unášet větrem, chvíli letět, pak spadnout a pak... pak už nic. Nic by nemusel řešit, vůbec nic. Pak ale... nechtěl se zabít. Jakýsi hlas uvnitř něj mu to zakazoval. Poodstoupil zase o pár centimetrů dozadu a seskočil ze zábradlí zase na most. Kdyby jenom tušil, co se bude dít, skočil by na opačnou stranu.
Zvedl ze země batoh a pomalu šel na poslední místo, kam by v tu chvíli chtěl. Už zdálky byl dům podivně... klidný. Otočil klíčem v zámku, zaskřípání dveří přerušilo zlověstné ticho...
ČTEŠ
Místnost splněných přání
Mystery / ThrillerHněv lidem propůjčuje krutost, zatemňuje jim mysl. Ve hněvu lidé říkají a dělají věci, na které by normálně ani nepomysleli. V dnešním digitálním světě tak jsou jen krůček od katastrofy.
