Místnost splněných přání

17.

Všichni tři seděli na lavičce uprostřed čínské zahrady a jedli mini donuty. Mia dlouhými nehty neohrabaně namáčela svůj donut do tekuté čokolády, kterou k tomu dostali. Na to, že šla do zoo, se oblékla přehnaně... Viktor nevěděl, jaké k tomu zvolit slovo. Měla boty na asi deseti centimetrovém podpatku - a to bez nadsázky, stříbrnou lesklou minisukni sahající sotva do půlky stehen, ale zato černý zimní kabát s pravou kožešinou uvnitř. Vlasy měla sčesané do vysokého culíku a v koupelně strávila, také bez nadsázky, asi tři čtvrtě hodiny, aby dokonale upravila svůj make-up.
"Je tu nějak ticho," poznamenal Viktor po pár minutách trapného mlčení.
"Tak se sestry na něco zeptej," radil mu strýc. Viktor na něj hodil poněkud nechápavý pohled. "No co? Neviděli jste se už docela dlouho."
"To je fakt," usmála se Mia a předvedla Viktorovi dokonale vybělené zuby.
"No... možná bych našel jednu otázku... " přisvědčil a šibalsky si skousl si ret, "co to máš s obočím?"
"Líbí se ti?" usmála se nadšeně Mia. Viktor pohodil svým obočím o uhnul pohledem. Ne, to tím fakt říct nechtěl.
"Upřímně, nikdy jsem nechápal, proč si holky vytrhávají obočí a místo toho si ho kreslí oranžovou pastelkou..."
Strýc nespokojeně mlaskl, teta zavrtěla hlavou. Mia se však kupodivu jen usmála.
"Vlastně to není oranžová pastelka, holky za ni dávají majlant."
"To je ještě nepochopitelnější..." Proboha, proč jsem s tím vůbec začínal?!
"Vypadá to příšerně," dodal ještě.
"Podle mě to není mé obočí, co ti na mě vadí."
"Ty nalepené řasy jsou taky nic moc..." přisvědčil Viktor.
"Ale no tak, tak už to udělej!" Mia zvýšila hlas.
"Co jako?"
"Ty víš. Vyčti mi to! No, do toho!"
Aby ses cítila lépe? To určitě udělám!
Viktor upíral oči k zemi.
"Co ti mám vyčíst?" Jeho hlas zněl ostře a ledově klidně, ačkoliv se tak vůbec necítil.
Že jsi odešla a tvářila se, že o ničem nevíš? Že jsi mě nechala napospas tomu všemu a vůbec tě to nezajímalo? Žes mi tím zničila život? Sakra, co chceš slyšet?!
"Všechno!" rozhodila jeho sestra rukama.
"Mio, myslíš si, že by to něčemu pomohlo?"
Viktor se současně s těmito slovy zvedl na nohy.
"Jdu k teráriu," odmlčel se, "k jiným zmijím."