Red Riding Hood (ff - Sterek)

Dopisy...

Když se ráno probudili, nikdo neměl ani ponětí o tom co se stalo. Nikdo nevěděl nic o tom že jejich Karkulka od nich odešel, aby je netrápil. Všichni vstali odpočatí a tak nějak spokojení. Ale to se mělo změnit. 

V pokoji kde v noci spal Derek bylo ještě ticho, protože se vlkodlak nechal unášet sny. Ale v druhém pokoji, kde byl zbytek smečky už vzhůru byli všichni a chystali se sejít dolu na snídani. První z pokoje vyšel Isaac, ale hned se zastavil a tak do něj narazil Theo, který šel za ním. 

"Co děláš?" Zeptal se mírně podrážděně Theo a koukal jak se Isaac ohnul a něco sbírá ze země. 

"Ne, ne to ne." Pronesl tiše Isaac a otočil se i s dopisem na smečku která se teď mačkala mezi dveřmi, aby se podívala co chlapec se šálou našel. 

"Co? Co si našel? Nic nevidím." Řekl Liam, který stál až na konci a tak nevěděl co to Isaac drží.

"Zalezte všichni zpátky." Rozkázal Isaac a sám se začal prodírat davem, až si sedl na jednu z postelí. 

"Tak už nám řekni co to máš." Naléhala na něj Lydia.

Isaac se zhluboka nadechl. "Je to dopis od Stilese." Když to řekl nahlas všem hlavou proběhla jediná myšlenka. Jejich Karkulka je opustil, ale nebylo to jisté, protože Isaac ještě dopis neotevřel. 

"Co se v něm píše?" Pověděla šeptem Malia. 

Isaac pomalinku vyndal papír z obálky a rozložil ho. Ještě než začal číst, se zhluboka nadechl. 

"Drahá smečko, 

  tímto bych se s vámi všemi chtěl rozloučit. Odcházím a už se nevrátím. Bude to tak  nejlepší, pro všechny. 

  I když to tak nevypadalo a já to tak ze začátku ani necítil, jste mi přirostli k srdci. Jste ti  nejlepší    a nejstarostlivější lidi jaké jsem kdy poznal. Neodchází se mi od vás lehce, ale jinak to nejde. To co se stalo už vrátit nejde. A já se nemůžu dívat na to jak jste nešťastní. 

Už vám více nebudu obtěžovat život. Děkuji vám za všechno co jste pro mě udělali.

A prosím nechoďte mě hledat. A nedovolte to ani Derekovi. Jestli to není troufalé, chci vás požádat aby jste na něj dávali pozor. Je to moje poslední přání.

Ještě jednou vám moc děkuji. Za všechno.

Stiles."

Dočetl a rozhostilo se ticho, ve kterém by bylo slyšet spadnout špendlík. Takhle tam seděli několik minut, než ticho prořízl zoufalý výkřik, který se ozval z vedlejšího pokoje. 

Mezitím ve vedlejším pokoji...

Když se Derek probral, chtěl si k sobě přitáhnout Karkulku. Ale jediné co nahmatal bylo prázdno, nikdo vedle něj neležel. Otevřel oči aby se podíval kde Stiles je. Nikde v pokoji po něm však nebylo ani stopy. Zapřel se na loktech a uslyšel jak něco spadlo, když se pohnul. Sebral to ze země a zastavilo se mu srdce. Byl to dopis, na kterém bylo jeho jméno a to bylo napsané Stilesem. Nikdy ho sice neviděl nic napsat, ale byl si jistý tím že je to od jeho Karkulky. S teˇžkým srdcem vyndal dopis z obálky a s hlubokým nádechem ho rozevřel. 

"Můj drahý Dereku,

moje srdce se rozpadá, když ti tohle píšu, ale nejde to jinak. Nedělá se mi to lehce, ale musím odejít. Musím odejít aby se už nikdo netrápil, zvláště kvůli mně. 

Nikdy by mě nenapadlo, co všechno se může stát když jsem tehdy otci kývl na to že se za babičkou vydám sám. Ale nikdy toho nebudu litovat. A víš proč? Protože mi to jediné rozhodnutí přineslo tebe. 

Jsi moje všechno Dereku, představuješ všechno co jsem v životě kdy potřeboval a chtěl. Pořád nemůžu uvěřit že někdo jako já může mít takové štěstí. Jsem vděčný všem a všemu že mi na cestě životem přinesl zrovna tebe. 

Vím že by bylo lepší ti to říct do očí, ale nevím jestli bych se k tomu někdy odhodlal. 

Miluju tě. 

Nikdy jsem si ničím nebyl tak jistý jako tímhle. Navždy ti bude patřit celé mé srdce. A já jsem zato opravdu moc rád. 

Ale teď mi musíš něco slíbit, dobře? Nechoď mě hledat, nikdy. Bude to tak nejlepší. Zasloužíš si od života něco lepšího. A já budu žít s tím že, když jsem odešel dal jsem ti na to alespoň nějakou šanci. nemůžu se dívat jak tě ničím a ani tvojí rodinu. Vím že si říkal že do ní patřím taky, ale není to pravda. Jsem nikdo a nic nikdo nepotřebuje. 

S tímto se s tebou loučím. Přeju ti aby si v životě měl jenom štěstí a nic a nikdo ti ho nevzal.

Nikdy na tebe nezapomenu. Budeš vždycky moje první láska. 

Miluji tě. 

S láskou, tvá Karkulka." 

Po tvářích mu tekly slzy, jeho srdce se rozpadalo a nikdo s tím nemohl nic udělat. Jeho Karkulka je pryč. Je pryč. Zoufale zakřičel. Bylo mu jedno kdo všechno to uslyší. Bylo mu jedno jestli někoho vzbudil. Všechno už mu bylo jedno. Jeho Karkulka je pryč.