Red Riding Hood (ff - Sterek)

Chvilka štěstí...

Zavřel oči a nechal se stahovat gravitací.   

Když už byl smířený s tím že umře, něco s ním škublo a on se v pádu zastavil. Díval se dolů jak se vznáší ve vzduchu a pod sebou, několik metrů dole, viděl zem na které by skončil. Podíval se nahoru, aby viděl kdo ho zachránil a viděl Dereka jak ho pevně drží za ruku. 

"Neboj se držím tě a nepustím." Pověděl Karkulce než ho začal vytahovat nahoru. Když už stál Stiles pevně na nohách, přitiskl se k Derekovi. Ten ho pevně sevřel v náruči a kolíbal s ním ze strany na stranu. Stilesovi stékali po tvářích slzy jak byl vystrašený. Byl rád že ho Derek zachránil a nenechal ho spadnout. Nevěděl kde předtím Derek byl, ale byl mu moc vděčný že se objevil ve správnou chvíli na správném místě. "Ššš jsem tady. Už je to v pořádku." Šeptal Derek Stilesovi do ucha. 

Scott, který byl zaskočený tím co se stalo, se pomalu odebral ke dveřím a nechal dvojici o samotě. Scházel pomalu schody, pořád se mu před očima jevila scéna jak Stiles vypadl z okna a řítil se dolu a kdyby nebylo Dereka, který se tam přihnal jako vítr už by bylo po Stilesovi, protože on nebyl dost rychlý. Sešel až dolu a posadil se na pohovku vedle Alisson. Všichni se k němu nahrnuli. A začali ho zasypávat otázkami. 

"Co se stalo?" "Je Stiles v pořádku?" "Proč tam Derek tak rychle vyběhl?" Ale Scott pořád nereagoval. Všichni ztichli a Allison si před Scotta dřepla a chytila ho za ruce. Začala mu na nich tvořit uklidňující kolečka a Scott tak zvedl oči a podíval se do jejích. Najednou se mu do nich nahrnuly slzy a tak začal rychle mrkat aby je zahnal. Když to Allison a ostatní viděli trochu je to vyděsilo. 

"Scotte, zlato, copak se tam nahoře stalo?" Zeptala opatrně Allison. 

"Š-šel jsem za Stilesem, chtěl jsem mu vysvětlit ž-že se nás bát nemusí, že mu nic ne-neuděláme. Ale kdyby jste ho viděli. Byl vystrašený k smrti, tolik se bál že ode mě začal couvat a-a..." Zasekl se Scott. Zavrtěl hlavou a zhluboka se nadechl. 

"Co se stalo?" Pronesla šeptem dívka před ním a pohladila jeho ruku, aby mu dodala odvahu. 

Scott se ještě jednou zhluboka nadechl. "K-když jsem vešel do pokoje viděl jsem ho jak stál u otevřeného okna. A j-jak couval..." Nemohl to dokončit. Znovu se mu před očima odehrál ten okamžik, jak on tam stál v šoku a chlapec padal z okna. 

Všichni se po sobě vystrašeně podívali, protože jim všem došlo co se stalo. "A je v pořádku?" Otázal se šeptem se slzami v očích Liam. 

"A-ano." Odpověděl Scott. "Kdyby nebylo Dereka už by tu nebyl." Jen co to dořekl se všem ulevilo. Ale Scott pořád vypadal jako hromádka neštěstí. 

"Co pak je? Stiles je v pořádku, tak pročpak se tváříš tak nešťastně?" Zeptala se ho Melissa. 

Scott zavrtěl hlavou a po tváři se mu spustila slza. "J-je to m-moje vina. Kdy-bych tam nešel nic takového by se nestalo. On se m-mě bál a pak jak začal padat, ne-zareagoval jsem dost rychle, kdyby se tam neobjevil Derek..." Vložil si obličej do dlaní. Byl z toho opravdu nešťastný.

"Ale zlato, vždyť ty za to nemůžeš, to ten vlkodlak co ho napadl. Vždyť Deaton říkal že na tom teď nebude Stiles nejlíp. Tak se z toho neobviňuj." Pověděla mu Lydia a přisedla si k němu na pohovku.  "Musíme na něj pomalu, musí si zvyknout. A když ne..." dodala Lydie. Nechala větu doznít do ztracena. Všichni věděli že pokud si Karkulka nezvykne budou ji muset nechat jít. 

Mezitím v pokoji...

Stáli v obětí ještě dlouhých pár minut. Stiles se pomalu uklidnil a teď se nechtěl od Dereka odtáhnout. Bylo mu příjemně jak ho tak držel. Cítil se v bezpečí. Bylo to zvláštní. Derek byl také vlkodlak, ale u něho jediného to Karkulce nevadilo. Nevěděl proč to tak je. Bylo mu líto, když viděl jak smutně se na něj Scott díval. Byli to moc milí lidé, co se o něj hezky starali, ale to co se mu stalo ho změnilo. Bál se jich, nedůvěřoval jim a bál se že už nikdy nebude. 

Zvedl hlavu a podíval se Derekovi do očí. Zase se v nich začal ztrácet, byly tak čistě průzračné. Zvedl se na špičky, jelikož byl o něco menší něž Derek, a přiblížil se obličejem k tomu tak krásnému, pomyslel si. Stále se Derekovi díval do očí a pak s nimi přeskočil na jeho rty.
Znovu se podíval do těch smaragdových očí, jestli tam neuvidí nějaký zákaz a když nic neviděl tak se naklonil ještě blíž a políbil ho jak nejemněji uměl. Odtáhl se s červenajícími se tvářičkami a podíval se na Derekovu reakci. Nic mu nemohl vyčíst z tváře a tak dostal strach že to pokazil. Už se chtěl začít omlouvat, když si ho Derek přitáhl k sobě položil mu dlaň na tvář a políbil ho. Vášnivě, ale přesto jemně. Stilesovi v břiše vybuchl ohňostroj a vlkodlak na tom nebyl o nic líp. Oba se toho pocitu nemohli nabažit a tak svůj polibek prohloubili.

Jelikož stáli u postele, začal na ni Derek pomalu Stilese pokládat. Opatrně na něj nalehl. Stiles tak nějak automaticky pokrčil nohy, aby se mezi ně Derek vměstnal. Přejížděl vlkodlakovi dlaněmi po hrudi a zkoumal každičký detail. To samé dělal i Derek, ale ten si rukama zajel pod chlapcovo triko. Už to nevydržel a musel mu ho sundat, jenže jak se to snažil udělat rychle roztrhl ho. Stiles se na něj udiveně podíval a pak se začal smát. Nechal to plavat a sám sobě si triko sundal také. Když se Stilesovi naskytl pohled na tu dokonalou hruď, nemohl z ní spustit oči. Skousl si ret a přejel mu po ní rukama. Derek se nad tím pousmál když viděl jak se na něj chlapec fascinovaně dívá. Sklonil se k němu a políbil ho. Přesunul se na jeho krk a začal ho obsypávat drobnými polibky. Pro Stilese to bylo něco nového, zaklonil hlavu a zavzdychal. Najednou se Derek začal přesouvat na chlapcovu hruď až se dostal k bradavkám. Jednu začal mnout mezi prsty a druhou obkroužil jazykem. Karkulka slastně zavzdychal. Byl to nový úžasný pocit. Když Derek zvedl oči viděl jak má chlapec zavřené oči a mírně otevřenou pusu ze které mu utíkají vzdychy. Přesunul se zase zpátky nahoru a políbil ho. Mezitím doputoval rukama až ke Stilessovým teplákům a zahakl za ně prsty. Najednou se od něj Stiles odtáhl a vystrašeně se na něj podíval. 

"V pořádku nic se neděje." Pohladil ho po červené tváři. "Pokud nebudeš chtít nic se dít nebude." Znovu se k němu nahnul a políbil ho. Stiles se uklidnil a nechal se od Dereka políbit. Ten se polibky začal přesouvat dolu po chlapcově bradě až na klíční kost, na které mu začal tvořit malé znaménko. Dával si pozor, aby bylo tam kde potom nepůjde tolik vidět. Věděl že jsou takové věci pro Stilese nové a nechtěl aby si z něj někdo ze smečky dělal legraci. Znal je moc dobře na to aby věděl že by mu nedali pokoj.

Když byl se svým výtvorem hotový, odtáhl se aby se podíval a lišácky se na Stilese usmál. Znovu se sklonil a přiložil mu ke krku nos a nasál chlapcovu vůní, která byla teď smíchaná s jeho. To udělalo jeho vlkovi radost. Pak si lehl vedle Karkulky a přitáhl si ho do objetí. Chvíli takhle leželi, užívali si tu chvíli, když se najednou Derek na Stilese otočil čelem.

"Musíme si promluvit."