Red Riding Hood (ff - Sterek)

Podivní zachránci...

Když Stiles začal přicházet k sobě přemýšlel jestli ještě pořád žije nebo ne. A jestli je už mrtví proč se cítí tak otřesně. Bolel ho každý sval v těle a hlava mu třeštila. Pak začal vzpomínat co se vlastně stalo. Vzpomněl si na to jak šel lesem a pak se tam objevili ti lidé. To jak se jim snažil utéct i když věděl že se od nich nedostane dost daleko. Pak jak se nemohl nadechnou a ztratil vědomí. 

Najednou ho napadlo kde to vůbec je, protože materiál na kterém ležel se nepodobal moc mechu v lese. Cítil pod  sebou měkkou látku a také byl přikrytý dekou. Proto otevřel velmi pomalu oči a porozhlédl se kde se to nachází. Byl ve velké místnosti s několika postelemi a na jedné z nich ležel. Najednou mu naskočila husí kůže a on si uvědomil že je pouze ve spodním prádle. Odhrnul proto přikrývku a v šiml si že má na břiše obvaz. 

Nejspíš jsem se škrábl když jsem se snažil utéct. Pomyslel si Stiles. Rozhlédl se znovu po místnosti a snažil se najít nějaké oblečení. Na stolku vedle postele ležela hromádka oblečení, tak se posadil a oblékl si ho. Když byl oblečený do vínového trika s dlouhým rukávem a černých tepláků, které mu překvapivě padli, rozhodl se že se odtud pokusí nějak nenápadně zmizet než si ti co ho sem dostali všimnou že už je vzhůru.

V místnosti byli dvě okna tak se k jednomu z nich Stiles vydal. Když už u něj stál a koukal na les v kterém se příbytek nacházel vzpomněl si že vlastně nemá svoji karkulku co dostal od maminky. Proto tedy přešel ke dveřím, které vedli z místnosti a opatrně a hlavně neslyšně se je snažil otevřít. Malinkou škvírkou nakoukl do prostoru za dveřmi a když zjistil že je čistý vzduch, otevřel dveře tak aby se jimi mohl protáhnout. Z chodbičky na které se ocitl vedly schody dolu a pak tu byli ještě jedny dveře, ale za těmi uslyšel nějaký šramot a tak se rozhodl že sejde schody. 

Našlapoval velmi opatrně a při sebemenším zvuku si vynadal. Pozorně naslouchal jestli něco neuslyší, rozhlížel se a kontroloval jestli za ním nikdo nejde. Když byl v půlce schodů začal se pod ním rozprostírat prostor. Vypadalo to jako obývací pokoj se dvěma pohovkami a křesly, konferenčním stolkem a krbem. Z pokoje vedl větší průchod. A čím šel Stiles níž tak viděl že za průchodem je chodbička a ta je spojena pravděpodobně s jídelnou. 

Jelikož v obývacím pokoji nikdo nebyl, měl Stiles čistou cestu k úniku. A k jeho štěstí uviděl tak je přes opěradlo jednoho z křesel přehozena jeho karkulka. Radostně se pousmál a došel si pro ni. Jakmile ji měl oblečenou tak pokračoval v úniku od jeho únosců. 

Když už byl na chodbičce, na které zase nikdo nebyl, pospíchal ke dveřím aby se co nejdříve odtud dostal. Když už sahal po klice ozval se za ním hlas. "Chystá se naše Karkulka někam?" otočil se a za sebou spatřil chlapce v jeho věku. Byl vysoký se světlými vlasy a šálou kolem krku. Stiles na něj chvilku vyděšeně koukal, ale pak se rychle otočil zpět ke dveřím a otevřel je. Hned jak byli dostatečně otevřené vyřítil se ven. Utíkal jako by mu šlo o život, což nejspíš šlo. Za sebou slyšel hlas kluka se šálou ať se zastaví, ale Stiles utíkal dál.

Jelikož nebyl ještě úplně v pořádku, rychle skončil po několika metrech na zemi. Za sebou slyšel rychle se blížící kroky a tak se snažil co nejrychleji zvednou a utéct. Ale nestihl to. Skončil v náručí svalnatých rukou které si ho přehodili přes rameno a odnášeli ho zpět směrem odkud se snažil utéct. 

Měl výhled na únoscovo pozadí, které nebylo vůbec špatné. Blesklo Stilesovi hlavou. Rychle zavrtěl hlavou, když si uvědomil nad čím to přemýšlí a snažil se vykroutit z mužova sevření. Bouchal ho do zad aby ho pustil, ale s dotyčným to nic nedělalo. Nebylo se ani čemu divit Stiles neměl zrovna postavu sportovce, ale nebyl na tom zase tak špatně ale na svalovce neměl ani zdaleka. Kdyby chtěl stačila by jedna rána a Stiles by skončil zase na zemi v bezvědomí.