Občas je třeba vypnout mysl,
přepnout na manuál
a dělat šílenosti s šílenci opodál,
jelikož ty nesmyslný věci
nechají nás konečně cítit se živými,
dnem i nocí, já mezi divnými milovníky.
Hlava nás ale střeží v pozoru,
myšlenek na miliony až je to k pláči.
Zatmavený skla, martini, dobří jsme hráči,
myšlenek na miliony, jací jsme sráči.
Občas je třeba přehlížet svět,
mít ten svůj a v něm život stavět.
Zažít chvíle, co nikdy nevymažou paměť,
z hodnoty nula být high a na strop vzletět.
Všechny ty nesmysly staví můj svět,
ať jsem to já či ty, nebo občas my,
za večerní tmy prorážíme pustiny,
skrz lahev vína až do dalšího rána,
kdy ta paměť není, jaká by se zdála.
ČTEŠ
DOPISY
PoetryDopisy, co napsal jsem. Spálil jsem. Nyní z trosek píšu, co zůstalo. Je to asi trochu něco jinýho než jsem psal, trochu bullshit, ale idfc. Prostě poezie, co zůstane asi nepochopená a ty, o nichž/pro jež to píšu to nikdy neuvidí, takže sranda. X
