Víra v pozornost, okázalost, skvost.
Není to ale příliš levná láska?
Nespočet emojis na její tváři,
však není již vidět, jak hrozně se tváří.
Skvost těch nocí, kdy víno hrdlem teče,
jak vodopád všech chemikálií, co říkali jsme.
A potetovaný obličej již není známkou svobody,
ale chceš-li zapadnout do módy, nečekej ni další vteřiny.
Potichu se dívám, jak všechny věci, co jsem nedokázal vidět
stávají se skutečností beze mne, jako hlavní postavy
a je až nepopsatelné, jaké to štěstí, že byl jsem slepý.
Cesty daleké jsou známkou svobody
a upřímně nemohu se dočkat,
až svůj basement nadobro opustím.
Pod tóny vody budu hledat další neznámá písmena,
s flaškou v ruce budu psát i další verš
s vidinou, že na mne čekáš a v těch hvězdách někde seš.
Není to ale víra v pozornost či sebelevný skvost,
je to víra v lidskou podstatu,
kterou se snad jednou opijeme všichni dosyta,
a i ti, jež nenávidíme,
přijdou a sednou si s námi
d o t i c h a...
ČTEŠ
DOPISY
PoetryDopisy, co napsal jsem. Spálil jsem. Nyní z trosek píšu, co zůstalo. Je to asi trochu něco jinýho než jsem psal, trochu bullshit, ale idfc. Prostě poezie, co zůstane asi nepochopená a ty, o nichž/pro jež to píšu to nikdy neuvidí, takže sranda. X
