~~~~~~~~~~
Po zvednutí mobilu jsem prodělal menší zástavu srdce.
„Ne.. To není možný.."
Řekl jsem si v duchu, na což se mi začaly potit ruce od nervozity.
Mé špatné myšlenky se vrátily. Opět mě navštíví teror? Opět se budu cítit zcela bezmocný? Opět se můj život bude skládat jen z otázek? Ne.. Na to nemám sílu.
Okamžitě jsem v kontaktech vytočil Taehyunga a se zrychleným dechem poslouchal ono pípání, které se mi v tu dobu zdálo nekonečné. Nechtěl jsem opět zažívat strach. To bych to již opravdu psychicky nezvládl. Musí mi pomoci. Jedině on to dokáže.
Má naděje každou sekundou upadala, když se pípání stále opakovalo. To už jsem se divil, že jsem onen mobil dokázal držet u ucha, jelikož jsem se začal nekontrolovatelně chvět strachy.
„Prosím.. Prosím.."
Opakoval jsem nahlas, když pípání ne a ne skončit. Do teď jsem byl přesvědčen, že jsem zkrátka zachráněn, ale ono kdepak. Nic nemůže skončit dobře. Ne v mém životě.
Onen zvuk ďábla mi drásal jak ušníma bubínkama, tak i nervama. V hlavě se mi mezitím tvořily a objevovaly obrázky z minulosti, při kterých jsem zažíval stejné pocity. Nechtěl jsem to zažít znovu. Tak moc jsem nechtěl.
„..Kurva!"
Vykřikl jsem a mobil hodil na postel. Na zem jsem si netroufal, tolik peněz opravdu nemám.
Chytil jsem se rukama za temenní část hlavy, začal pochodovat sem a tam a snažil se přejít na jiné, hezčí myšlenky. Co já vím, třeba je to jen mnou, že hned myslím na to nejhorší. Třeba jsem jen hloupý pesimista..
Následovalo další cinknutí.
„Nebo chytrý realista?"
~~~~~~~~~~
Bolí mě mozek lidičky ( ͡° ͜ʖ ͡°)
ČTEŠ
Voice Message
FanfictionAčkoli se vám zdá, že tento pár je šťastný, tak máte vlastně pravdu. Tedy až do té doby, kdy mladému chlapci Jungkookovi začnou přicházet hlasové zprávy od neznámé osoby. Tento příběh je pokračováním příběhu Message, tudíž je nutné si jej před přečt...
