Voice Message

•~ Go ~•

~~~~~~~~~~

Již to bude pár minut co trčím na záchodě a odmítám vylézt kvůli Taehyunga. Abych pravdu řekl - připadal jsem si trochu jako nějaká uražená středoškolačka.

,,Jungkookie? Jsi v pořádku? Já jen že už půjdu."

Ozvalo se najednou zpoza dveří.
Nechtěl jsem mu ani odpovídat. Neměl jsem na něj momentálně náladu, i když dnes odjíždí a já jej uvidím snad až za dva roky. Ano, za dva. A proto bych se měl vzpamatovat a alespoň se s ním rozloučit. Ale né, Jungkook je přec tvrdohlavé děcko a bude zde trčet dál.

,,Jsem úplně v pohodě. Běž."

Zalhal jsem s domněnkou, že se bude snažit mě odtud alespoň dostat a naposled se rozloučit. Nicméně šokující pravda byla opakem.

,,Nu dobrá.. Tak ahoj, Jungkookie."

Řekl poklidně Taehyung a zaslechl jsem tlumené kroky, které pomalu ustávaly.
Nemohl jsem tomu uvěřit. Nebude zde dva roky. Dva roky se neuvidíme. Dva roky nás od sebe jeho škola oddělí a on se se mnou ani nerozloučí? Ano, dobře, loučil jsem se s ním více méně již snad měsíc před odjezdem, ale přec ví jaký jsem a jak moc jsem se na tento okamžik psychicky připravoval..
I přes krátké čekání minimálně pěti sekund si to očividně Taehyung nerozmyslel. Otevřel jsem tedy okamžitě dveře a rozhlédl se, jestli zde náhodou ještě není. Jakmile jsem nikoho neviděl, rozběhl jsem se k chodbě a doufal, že Taehyunga ještě zastihnu - ovšem marně. Nikde ani stopa po Taehyungovi. Nebyl již ani za hlavními dveřmi, což mě opravdu šokovalo a hlavně zamrzelo.
Odešel. Prostě odešel bez dalšího rozloučení, kterých bych tak či tak neměl nikdy dost. Každopádně mi to stále dodávalo naději, že mu na mně opravdu záleží, což si teď ale opravdu nejsem jistý.
Zavřel jsem hlavní dveře a se zklamaným výrazem jsem si to namířil do obýváku, kde jsem sebou plácl o pohovku. Opřel jsem se loktama o kolena a tvář si položil do dlaní.
Hlavou mi začaly proudit všemožné myšlenky. Hlavně tedy ty špatné. Proč to Taehyung udělal? Přec jen tak odejít.. To mi na něm opravdu nesedí. Co jej k tomu donutilo? Je zde něco, co je důležitější, než samotné rozloučení se se svým přítelem? Nebo snad.. Někdo?
Škubl jsem sebou. Srdce se mi zastavilo nad touhle hrůznou myšlenkou. Není přec možné, aby přes tohle všechno byl Taehyung schopen něčeho takového. Ale i tak je zde stále šance. Nasvědčovalo by tomu taktéž jeho chování poslední dobou.
Oči se mi pod návalem těchto špatných myšlenek začaly lesknout. Tak moc jsem doufal, že opět mé zlé mínění jsou jen výplod mé fantazie a strachu. Takové obavy jsem neměl hodně dlouho a ony se vrátily. Avšak bohužel kvůli něj.

~~~~~~~~~~