~~~~~~~~~~
Kookie'nMilk:
O něj se fkt nebojím
BrokenBoii:
【 ►------------(00:07) 】
Hm. Nejsem si ani jist, jestli je to špatně, nebo dobře.
Kookie'nMilk:
Dobře, jelikož vím, že se o sebe dokáže dobře postarat
BrokenBoii:
【 ►------------(00:04) 】
To se uvidí příští týden.
Kookie'nMilk:
??
Wtf proč?
Lol ty tam asi budeš co
Heej seš tu
Zmizel kokot, to obvykle dělávají no
BrokenBoii:
【 ►------------(00:03) 】
Tak co tu ještě děláš?
Kookie'nMilk:
Aish, obávám se, že mi to nepřišlo vtipný
BrokenBoii:
【 ►------------(00:04) 】
Alespoň mám další důvod ti tak říkat.
Kookie'nMilk:
Stfu
:)
----------
Již jsem mu dál nepsal, jelikož bych málem vytopil byt. Tudíž jsem mobil položil na pračku, svlékl se, vypl vodu a do vany se s chutí položil. Zavřel jsem oči a nechal jsem svoji mysl si trochu odpočinout.
Nešlo to ale zas tak lehce. Mé myšlenky se každou chvíli zasekávaly nad Taehyungem. Ačkoli to tak nevypadalo, bál jsem se o něj. Věděl jsem sice, že je o něco silnější, než jsem já. Jak fyzicky, tak psychicky, ale i přes to jsem se bál.
Neznám toho kluka, co mi píše. Nevím, co od něj očekávat. Jestli je to jen pouhý vtip nějakého malého dítěte a nebo jestli je to opravdu silný člověk, schopen i nemožného, natož ublížit Taehyungovi. Opravdu jsem nevěděl, jestli panikařit, nebo ne.
Tak moc jsem nechtěl, aby Taehyung odjížděl. Více než před tím, jelikož i bez toho týpka mu všude hrozí nebezpečí. Ach, připadám s jako rodič.
Nicméně, Taehyung by se o něm neměl dozvědět. Budu to schovávat v sobě, do kdy to bude vhodné.
~~~~~~~~~~
ČTEŠ
Voice Message
FanfictionAčkoli se vám zdá, že tento pár je šťastný, tak máte vlastně pravdu. Tedy až do té doby, kdy mladému chlapci Jungkookovi začnou přicházet hlasové zprávy od neznámé osoby. Tento příběh je pokračováním příběhu Message, tudíž je nutné si jej před přečt...
